Můj příběh (a proč vznikl tenhle web) – díl jedenáctý

Předchozí díly – 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10.

Těsně po svátcích jsem našla zmeškaný hovor z prenatální ambulance, nejdřív mě polilo horko, ale pak jsem si v sobě udělala tajný tip, proč mi asi volali. Když jsem se konečně dovolala zpět, říká sestra: „Dobrý den, máte vyšší lačnou glykémii a…“ „…mám přijít tento týden na kontrolní odběr, že? Ale to je jasný, bude tam.“ No, jak jsem tipla a řekla, tak se stalo. Jednou 5,5 a jednou 5,2. Takže diagnóza těhotenské cukrovky už od prvního trimestru, paráda. Ale aspoň nepřiberu a nebudu muset na oGTT. Vidíte, jak hledám pozitiva?

Na první screening jsem se tradičně vůbec netěšila. Kromě toho, že mi bylo blbě z těhotenství, bylo mi tentokrát i blbě z nervů. Naprosto báječná noc před! Byli jsme domluveni se ségrou, že přijde do čekárny a počká se starším synem. Po asi 30 min čekání už to vypadalo, že půjdeme brzo na řadu, takže dorazila (kousek odtamtud pracuje). Muž odvedl malého na vedlejší chodbu, chvíli tam s nimi byl a vrátil se k nervní mně. Asi tak za tři minuty z chodby řev: „Tatííí, tatííí,.“ Takže tolik k plánu nevzít dítě s sebou.

Paní doktorce to naštěstí nevadilo. Nevím, jak to máte vy, ale já pokaždé, když v prvním trimestru přiloží sondu na břicho, trnu hrůzou, dokud neuvidím srdeční akci nebo pohyb miminka. Pak si oddechnu: „Uf, žije.“ Někdy i nahlas, no. Po asi 15 min vyšetření manžel šel se synkem na chodbu, účel to splnilo, miminko viděl a podpořil mě. Já jsem tam ještě chvíli zůstala, než paní doktorka vše dokončila. Rizika vyšla všechna ok, dokonce lepší než v minulém těhotenství. Ačkoli mně osobně a i manželovi bylo pohlaví jedno, bylo jasné, že okolí se bude ptát. A protože byla příležitost, mrkla paní doktorka, kam směřuje pohlavní hrbolek.

No, kam 🙂 Vylezla jsem z ordinace a oznámila, že bude mít nejspíš dalšího pracanta na dům a zahradu. Vypadalo to, že budeme mít zase chlapečka. Dobrou zprávou bylo i to, že po hematomech nebylo ani stopy, takže snad skončilo období špinění a krvácení. Já osobně jsem s kontrolou toho, zda nekrvácím, neskončila až do porodu.

Také jsem měla první kontrolu na diabetologii. Dieta je celkem v pohodě, akorát do toho nesmíte několikrát denně zvracet a žít na pár potravinách. Naštěstí většinou v prvním a počátkem druhého trimestru nebývá cukrovka tak závažná. Takže jsem vyfasovala domů zase glukometr, zatím jsem se měla měřit občas a snažit se stravu tak nějak zvládat. Ale já jsem na tohle děsný úchyl, takže už v minulém těhotenství jsem každou vyšší glykémii oplakala. Na rozdíl od některých jiných maminek, které zajímalo akorát to, že se bude sestřička zlobit, že mají vyšší glykémie. Ale co jako měly dělat, když byly Vánoce a peklo se cukroví? No co, nesníst ho plech…

Tentokrát se mě nevolnosti držely fakt dlouho, otravné bylo stále trvající ranní zvracení. Kdybych nebyla těhotná, myslím si, že mám nádor na mozku. Jak jsem vstala – běžela jsem do mísy. Manžel už se tomu smál. Na druhou stranu, pokud se mi povedlo jeden den nezvracet, tak jsem zase byla ve stresu, že se něco pokazilo a určitě klesá hCG. Tentokrát se mi aspoň vyhnula vcestná placenta.

Druhý screening jsme měli 4.3., to má svátek Stella. Tohle jméno vymyslel jednou v dobré náladě manžel, ještě před tím, než jsme začali řešit druhé dítě. Tak jsem si říkala, že to by bylo takové symbolické. Tady mám takové milníky – srdce a mozek – vše ostatní se většinou dá nějak zvládnout. Vyšetření trvalo nějak moc dlouho a pan doktor se pořád pendloval mezi těmi dvěma místy. Pak mě poslal se projít, miminko bylo v blbém místě a blbě natočené. Zkoušel pak i vaginálně, znovu mě poslal se projít, a pořád hlavně se srdcem nebyl spokojený.

To už mi začínaly trochu téct nervy, protože mi do toho psal manžel, který čekal s malým v autě (zase byli chvíli s námi vevnitř a pak šli). Tak jsem se rovnou zeptala, co se děje. „Paní doktorko, trvá to dlouho, protože nevidím část komorového septa,“ řekl mi konečně doktor. To už se mi udělalo tedy blbě dost. Komorové septum je přepážka mezi srdečními komorami a když část chybí, musí se to řešit, někdy i operací. „Zavolám ještě vedoucího ultrazvuku,“ dodal. Shodou okolností s vedoucím přišla i jedna mladší doktorka z CAR, co se asi na ultrazvuku zaučovala. Tenhle doktor přišel, nekompromisně mi zamáčkl sondu přímo přes pupík a díkybohu, komorové septum bylo celé.

Za to já byla trochu rozpadlá a zpocená jak myš a po příchodu do auta jsem se rozbrečela, jak to ze mě spadlo. Muž chvíli nevěděl, zda je vše ok, ale pak pochopil, že je to jen menší hysteráček ze stresu. A zapomněla jsem napsat, že z pohlavního hrbolku se vyklubal pindík, takže jsem nemusela ani shánět žádné nové oblečení 🙂 Pápá, Stello.

Co mě začalo trápit za pár týdnů, bylo tvrdnutí břicha a bolesti do čípku. Občas z ničeho nic, jako kdyby mi tam někdo bodl nůž a musela jsem to rozdýchávat. Taky se mi postupně začal zkracovat a měknout čípek a už kolem 28tt jsem ho měla trochu otevřený. Tak jsem dostala magnézium. „S vámi je to hrozný,“ smál se doktor, když jsem mu říkala, že to stejně nefunguje, že jsem si na to hledala studie, „u vás nemůže fungovat ani ten placebo efekt.“

A protože to se mnou hrozný je, víc si přečtete zase za týden 🙂

Pokračování zde

 

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *