První část příběhu najdete zde
Od června, to byl nějaký 27TT, jsem ležela střídavě v nemocnici pro vysoký tlak a bolesti . Ve 30TT se zjistilo, že malý je pořád menší a menší na jeho týdny. Když mě hospitalizovali pro oddálení porodu, ve 30TT rovnou mě převezla sanitka z Kladna do Podolí – Praha. Zde zjistili během jednoho dne, že malý má špatné průtoky a má růstovou restrikci. Fajn další rána….
Pustili mě domů a já dojížděla každý týden na kontroly. Jednou, byla to opět sobota, jsem přestala už cítit pohyby úplně. Do Prahy to máme skoro hodinu….celou cestu jsme byli jak opařený s manželem. Přijeli jsme a malý prý je v pořádku, ale průtoky opět horší, a to jsme byli ve středu na kontrole. Takže zůstávám.
V pondělí ráno jsme měli další kontrolu růstu a průtoků, malý už ani moc nepřibíral, nehýbal se. Ale jinak se mu dařilo a prý je důležitý hlavně gestační věk, takže plánovaný CS na 37+0TT, s tím, že kdyby náhodou cokoliv, jdeme rodit ihned. Nakonec to vycházelo, že malý stále odpovídal na 30-31TT. A prý už neměl ani energii kopat. Další pondělí ráno to už bylo 14.8.2023, bylo to kolem 11:00h. Jsem šla na monitor jako každý den. Byla jsem 36+6TT. Monitor nějakých 40min. Naprosto ukázkový říkala PA. Tak mě šla sundat a já si do toho všimla, že ozvy ze 166 spadly na 48. ,
Řekla jsem to PA, ale smála se, že jsem to asi já a že se to stává často…. říkám, ne, sestři, to nejsem já. A nechtěla jsem dát z ruky tu sondu a hledala jsem, já sama, něco v hlavě mi říkalo, ať se nedám. Začala tedy hledat ještě ona a nenašla minutu ….dvě…. nic byla to věčnost….zavolala starší PA a ta se smála, že to vidí každou chvíli, jenže ani ona nenašla…..pak na chvíli našla 30….pak zas nic….měřili můj tep…. pak nikdy nezapomenu na její pohled …. zbělala úplně a řekla zavolej doktory, to je vážně mimčo, sakra…
Dali mi kyslík a já propadla už v hysterický pláč….do pár minut tu byli lékaři a můj manžel taky….čekalo se na neonatalogy a jelo se na sál. Syn se narodil 14.8.2023 ve 12:18h. s váhou 1.980gr a 42cm ve 36+6TT. Naprosto zdravý – Apgar tedy 7-7-9 a musel mít 18 hodin CPAP masku a odvezli ho na JIP. Mě se trhala děloha na dvou místech a byla jsem napíchnutá do zad, protože jsem byla čerstvě najezená, původně při plánovaném jsem měla mít celkovou, protože mám nemocná záda a mám silné migrény. Měla jsem tam primářku anestezie a můžu říct že vše proběhlo vážně výborně a já navzdory všemu mám na porod nádherné vzpomínky, kdy jsem po 9 letech snahy, konečně viděla své vymodlené dítě.
Musela jsem zůstat na JIP 24h. A se synem byl manžel. Syna ráno odvezli na intermediální péči a já druhý den odpoledne už u něj byla každý den. Za nějakých 10 dní nás už dali spolu na pokoj a 1.9.2023 jsme jeli společně domů. Ještě dodám, že já v těhotenství chytila klíště doma v posteli od našich psů, kteří mají drahou tabletu a vyčesáváme je a koupeme pravidelně. A samozřejmě posléze pozitivní borelii. Ale vše bylo v pořádku. A syn několik dní po porodu dostal infekci, ale vše zvládl na jedničku. Já opravdu většího bojovníka neznám, opravdu si místo na světě neskutečně vybojoval a já ke svému synovi vzhlížím a budu dělat celý život, co budu moct, aby byl šťastný a spokojený.
Jsem nejšťastnější maminka na světě, že ho mám. Zdraví vás všechny Jonášek, který se má čile k světu.
Držte se a bojujte vše za to stojí 
P.