Můj příběh (a proč vznikl tenhle web) – díl druhý

První část mého příběhu najdete zde

Půl roku uplynulo jako voda a manželovy výsledky se překvapivě nezlepšily. Zase došlo ke změně doktora (možná byla odejivší paní doktorka taky těhotná), ale dobře pro mě, získala jsem ošetřujícího doktora s velkým D, který mi na naší cestě (nejednou) pomohl. Ale to předbíhám. Vzhledem k těm výsledkům se rovnou rozhodlo o IVF s ICSI, jednoduše řečeno prostě spermii zavedou embryologové přímo do vajíčka. Zdá se to celkem jednoduché, ale je to obdivuhodná práce.

Na konci září 2015 jsme tedy šli definitivně do toho. Doktor byl trochu v šoku z toho, že 40% šance mi přišlo fakt hodně, prý to lidem přijde málo. Tak nevím.

Pokud se na IVF chystáte, tak si rozhodně připravte pořádný finanční polštář. Sice jsme taky ve skupině, kde to „hradí pojišťovna“, ale to rozhodně nepokrývá náklady na všechno. Jako první jsme nechali předem zamrazit spermie, to se hradí mimo. Všechno už tedy bylo připraveno, takže jsem vyfasovala k aplikaci podkožní injekce, jedny na stimulaci, jedny proti předčasnému popraskání folikulů. První doplatek byl 4000. Od lékaře vždy dostanete stimulační protokol, kde máte napsáno kolik čeho a jaký den aplikujete a kdy máte přijít na ultrazvuk. Následovaly pravidelné kontroly růstu vajíček a úpravy dávek léků. Samotné píchání injekci mi nijak nevadilo, jen sem tam se objevila nějaká modřina.

Problém trochu byl, že jsem v průběhu stimulačního cyklu musela odjet z Prahy do Ostravy na kongres. Tak jsem si říkala, že si to nějak nenápadně píchnu ve vlaku. Nakloním se k oknu a v pohodě (čas aplikace jsem měla kolem 15. hodiny a vyplatí se to dodržovat podobně každý den). Chyba lávky, moje místenka byla u uličky a ještě naproti nějakému pánovi. Takže jsem zažila zábavnou aplikaci na záchodech v jedoucím vlaku (přiznávám, že mi něco popadalo na zem). Nakonec jsem si večer na kongresu dala pár piv a panáka, ačkoli jsem si slíbila, že už při stimulaci alkohol vynechám. Ale přednáška se celkem povedla.

10.10. 2015 přišel odběr vajíček a manželova materiálu, takže jsme ráno jeli spolu. Byla to sobota, tak jsem to aspoň nemusela řešit v práci. I když jsem se nikdy netajila tím, že tento proces podstupujeme. Odběr vajíček je možný v celkové anestézii nebo v analgosedaci. Já jsem se rozhodla se nenechat uspávat. Celkovka mi přišla na těch cca 10-20 minut zbytečná – jak ze zdravotních důvodů, tak z finančních (něco se na ní doplácí, ale liší se dle centra). Přiznávám bez mučení, že v analgosedaci to bolí. Ale vydržet se to dá. Po výkonu je drobné krvácení, ale jinak to bylo v pohodě, večer jsme pořádali párty asi pro 10 kamarádů, takže jsem si po návratu jen na chvilku zdřímla a bylo to ok. Nakonec bylo k odběru 8 folikulů a z toho 6 oplodněných vajíček.

Každý den jsme volali na stav embryí, já jsem tam nechala volat manžela. Když byl doma, utekla jsem, abych neslyšela výsledek, než mi to sdělí sám. Z těch 6 oplodněných vajíček nakonec 3 embrya došla do konce prodloužené kultivace (tedy 5 dní). Aspoň něco, i když mě deptaly informace, kolik kdo má zamraženo. Rozhodli jsme se, že si v rámci prvního pokusu necháme dát jen 1 embryo. Dvě embrya nám zamrazili spolu na ev. další pokus. Za 5 dní po odběru vajíček tedy následoval embryotransfer. Ten nebolel, dokonce mi Doktor ukazoval na ultrazvuku, kam to naše slavné embryo zavedl. Trochu mě potrápila nutnost plného močového měchýře na transfer, přece jen se člověk bojí, aby mu pak to embryo na WC nevypadlo :), což samozřejmě nehrozí. Po transferu jsem se rozhodla zůstat až do kontroly doma.

„Tak se uvidíme za měsíc na ultrazvuku,“ loučil se doktor. „To určitě,“ říkala jsem si já, věčný pesimista, „nám to přece nemůže vyjít napoprvé.“

Mimochodem za prodlouženou kultivaci embryí (nad 48 hodin myslím) a mražení se taky platí. A když vše úspěšně proběhlo, nezbývalo tedy nic jiného než opět čekat.

Jak se dalo předpokládat, nevydržela jsem 14 dní a udělala jsem si 10. den test. A ten byl k mému velkému překvapení pozitivní. Rozhodla jsem se, že se vrátím do práce, přece jen, doma jsem nad vším pořád přemýšlela. Ale chtěla jsem o výsledku nemluvit. Hned ráno, kdy jsem vešla do naší pracovny na mě kolega vybafl: “ Tak cooo? Počůrala jsi už papírek?“. Tak jsem to práskla, byla jsem těhotná, no. Za 14 dní mě čekal ultrazvuk. Ale o tom zase příště.

Další díl zde 🙂

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.