Naše cesta za miminkem začala v červenci v roce 2020. Byli jsme pár dní po svatbě, krásně jsme si to naplánovali a já už 3 měsíce před vysazením antikoncepce brala vitamíny pro těhotné, aby se u mě miminku líbilo. Na tenhle okamžik jsme se hrozně těšili, oba jsme měli jasno v tom, že miminko si oba moc přejeme, jen jsme chtěli počkat po svatbě, kdyby mi bylo špatně. Nevěděla jsem, co udělá vysazení antikoncepce, bála jsem se i toho, abych neměla všude beďary 😁.
Přišel první měsíc snažení a nic, vůbec nic jsem si z toho nedělala. Ani jsem nečekala, že by to mohlo přijít hned. Asi až do 4.měsíce snažení jsem to brala optimisticky, pak už jsem začala být docela nervózní, protože ani můj cyklus se nezdál být úplně v pořádku. Měla jsem dlouhé cykly, zhoršila se mi hodně pleť, přibrala jsem. K vitamínům pro těhotné jsem tedy přidala ještě Macu, Gynex, čaj od paní Mojžíšové, nechala jsem si i namíchat Bachovky na míru, pila kontryhelový čaj a pořád nic.
V únoru mě čekala preventivní prohlídka na gynekologii a paní doktorce jsem řekla, že se snažíme od července a pořád nic. Nabídla, že mi udělá hormonální profil a pokud bychom chtěli, manželovi vypíše i žádanku na spermiogram. Manžel totiž jako dítě prodělal operaci varlete, když si lehl zajíždělo mu do břicha. Samozřejmě jsem s hormonálním profilem souhlasila. Na spermiogram paní doktorka napsala žádanku s tím, že buď ji využijeme nebo ne, ať to doma proberu s manželem. Na hormonální profil jsem šla hned, jak to bylo možné a výsledky ukázaly, že mám podle slov paní doktorky možná PCOS, moc mi to dál nevysvětlovala a nasadila mi Utrogestan, který mi měl pomoct s cyklem.
S manželem jsme se domluvili, že vzhledem k té operaci, co měl jako dítě, si na spermiogram dojde. Spermiogram proběhl v březnu a výsledky nás nemile překvapily. Výsledek spermiogramu – OAT doporučení IVF – ICSI, pro nás absolutně cizí slova, totální vyděšení a potvrzení něčeho, co jsme prostě asi oba vnitřně tušili. Najednou to byla realita, ve který se nám ani jednomu vůbec nelíbilo.
Já měla hrozný strach z toho, aby nás to nezměnilo, aby to jeho nezměnilo, aby sex zůstal stejný a nepromítalo se to třeba v něm. Když jsme se z toho trochu oklepali, začali jsme zjišťovat informace co a jak a také začalo takovéto smlouvání, že se tomu dá ještě čas, že sice těch spermií není moc, ale není nemožný, abych otěhotněla, že zkusí nosit volný trenky a kdesi cosi. Naštěstí tohle přemýšlení nechat tomu volný průběh trvalo jen chvilku a asi patřilo ještě k nějakému vyrovnávání se se situací.
Padlo rozhodnutí, objednáme se na konzultaci, uvidíme co nám řeknou, jak to bude působit a buď do toho půjdeme nebo ne, nemáme co ztratit. A tak jsme v červnu zavolali do Gennetu v Liberci a termín první konzultace jsme dostali 2.července, což bylo i takové první výročí našeho snažení. Na první konzultaci jsem se připravila jak nejvzornější žačka, našprtala jsem se co se dalo, upravila a oblékla se nejlépe jak to jen šlo i jsem si na to koupila nový desky 😁, v deskách jsem si s sebou vezla i výsledky cytologie, hormonálního profilu a manžela spermiogramu.
A šlo se na věc, bylo to tady. Ve dveřích ordinace nás přivítala paní doktorka Mokrá, má své fanoušky i ne úplně příznivce, tak jsem z ní byla lehce nervózní. Všechno nám vysvětlila, pochválila nás za informovanost, koukla na moje výsledky hormonálního profilu a začala se ptát, jestli jsem byla vždycky oplácanější. Ptala se mě na cyklus, já se jí svěřila s tím, jak se mi zhoršila pleť a jak jsem přibrala a tak a řekla mi, že mám PCOS, všechno krásně vysvětlila a všechno do sebe začalo zapadat. Poslala mě ještě jednou na hormonální profil a ten dopadl stejně, jako ten od mojí gynekoložky.
A začalo kolečko vyšetření, jak mě, tak manžela a nejen kolečko vyšetření, ale taky špatných zpráv. Manželův nový spermiogram ještě horší než ten první a to mnohem. Byl poslán na další, zase velký špatný, paní doktorka nám už navrhovala dárce, odmítli jsme. Vyšetření z moči – manžel pozitivní ureoplasma. Oba antibiotika přes léto 🙈. Hormonální profil manžela – vyšší prolaktin. Genetika obou, já zjištěné dvě mutace – hluchota a Nijmegen breakage syndrom a manžel bohužel také hluchota a úplně stejná mutace jako já, takže šance na ET nebo snaha o přirozené početí byla pryč. Návštěva manžela u doktora Vika nám ale vlila naději do žil, řekl mu, že za horší výsledky spermiogramu pravděpodobně může ureoplasma a že by se léčbou mohly dostat do stavu jako byl při prvním spermiogramu. Hurá, aspoň něco pozitivního, manžel začal užívat Folandrol a hormony od pana doktora, kontrolní spermiogram, ale nic moc. Pan doktor, ale říkal, že je ještě brzy, že se to zlepší.
No po tomhle maratonu vyšetření už se to tvářilo, že by mohla přijít na řadu stimulace, ale moje tělo se rozhodlo, že kašle na nějakej Utrogestan a že by se mi teď moc hodilo dostat měsíčky, tak jak mám. Měsíčky jsem dostala mnohem dřív, než jsem měla, tudíž nebyla vyřízena žádost na pojišťovně a podle slov sestřičky, stejně by nebylo asi dobré v tomhle cyklu provádět stimulaci, když byl ten předešlý tak krátký. No nic, další měsíc fuč, oklepali jsme se a řekli si nevadí, teď už to půjde, čekala jsem až přijde menstruace, ale ta nikde, zkoušela jsem babský rady všechno možný a měsíčky pořád nikde 🤦♀️.
Pokračování příště…