S mým manželem jsme spolu 12 let. Hned na začátku vztahu jsme se shodou okolností dozvěděli, že muž je neplodný. Bylo mu 23 let, mě 19. Dodnes si pamatuju, jak mi hlavou projela veta, že nikdy nebudu mít děti..
Když mi bylo 25 let, rozhodli jsme se, že bychom na výrobě děti už mohli začít pracovat. Zasedla jsem tedy na net a hledala a hledala, co a jak. Četla jsem si hodně o mužské neplodnosti a její léčbě. Nevím, jak je to teď, ale v tom roce 2014 panoval názor, že když půjdeme s naší diagnózou (azoospermie) do CAR, hned pošlou muže na operaci MESA/TESE a budou chtít odebrat spermie. Ale to se nemusí podařit. Navíc příčina může být jinde atd. Proto jsme se rozhodli jít cestou soukromého androloga a v dubnu 2014 jsme měli první schůzku s Dr. Kočím v Praze. Následovala série vyšetření, spermiogramu, hormonální léčba, braní vitamínů Profertil a ježdění co měsíc až dva na kontroly, zda se ve spg spermie objeví či ne.
Ani po 14měs se ovšem neobjevily, a tak v červnu 2015 proběhla operace MESA/TESE. Ještě nyní si pamatuju, jak jsem seděla na recepci v čekárně a sestřičky si mezi sebou šeptaly, zda mi to mají říct či ne. Měly dobré zprávy, spermie se našly. Jupíí. Případná cesta na vlně dárcovských spermií se nekoná. Sprcha pro mě přišla v momentě, kdy jsme měli konzultaci s dr a on říkal, že je to super výsledek, že v zorném poli u odebraných vzorků vidí tu 6, tu 8, tu 10 spermií a že jsou dobré kvality. Co? Tak málo? Normálně jich bývají miliony..
Následovala hned v červnu 2015 návštěva Pronatal Kolín a moje miliarda otázek, ale byli tam trpěliví a vše hezky vysvětlili. V červenci preventivní hysteroskopie a laparoskopie, kdy mi odstranili nějaké srůsty po slepáku. Genetické vyšetření a vše, co je potřeba před započetím ivf. V říjnu jdeme konečně na to! Nevím, jak nyní, ale v roce 2015 jsme museli na genetické vyšetření do Prahy, stejně jako na odběr vajíček a následný ET. Myslím, že nyní má kolínská pobočka Pronatal s naší pojišťovnou smlouvu a už není třeba nikam jezdit. Nicméně následovalo tedy 1.ivf. Bylo mi odebráno tuším 8 vajíček a 4 byly k oplodnění. Vzhledem k naší diagnóze byla použita metoda ICSI. Doma jsme čekali a 5.den jeli na transfer jednoho embrya.
Radost byla veliká – jsme zdraví, máme vlastní spermie, já dle laparo jsem taky zdravá, to musí vyjít! Ovšem chyba lávky. Embryo se nechytilo a přišla menses. K mrazení nic nebylo, ostatní tři embrya to vzdala. Deprese, naštvání, vztek, bezmoc, pláč. Bylo to dost těžké období a potkávat těhotné a kočárky bylo strašně těžké. Ono během naší léčby a potažmo i před ní, když kamarádi a příbuzní těhotněli a rodili, bylo těžké se s tím smířit, i když oni o našem problému mnohdy nevěděli. Někteří kamarádi věděli, známí a rodina nikoliv.
Přehouply se Vánoce, my s mužem jsme si udělali hezké svátky, v lednu jsme jeli na prodloužený víkend, sauna, vino, alkohol.. Prostě užít si to, co bych jako těhotná dělat nemohla. V březnu 2016 druhé ivf. Nevím, co jsem dělala oproti prvnímu jinak (myslím, že jsem v této stimulaci pila ještě Inofolic), každopádně jsem snesla 26 vajec. Dr se báli hyperstimuláku, prý mi hrozil, já se cítila ok. Chtěla jsem et 2 embryí, to mi nedoporučili. Proběhl tedy et 1 embrya. Tentokrát jsem nechtěla nechat nic náhodě a šla na neschopenku. Vím, těhotenství se nedá vyležet, ale chtěla jsem mít jistotu, že jsem pro to udělala vše. Tento cyklus byl navíc úspěšný i co do počtu embryí, které se mrazili. 11. Wau, z toho určitě ty naše vysněné tři děti vykřešeme.
Nicméně ani tentokrát et nevyšel. A já tak toužila už jít na md, v práci mě to nebavilo, dvě kolegyně oznámily těhotenství.. Pomoc, já to nedám.. V květnu 2016 následoval 1.ket dvou embryí. Ty už jsem podstupovala v Kolíně. Konečně se na nás usmálo štěstí a je to tam! Dostávám první utz fotku s jedním miminkem. V lednu 2017 se nám akutním císařem narodil krásný zdravý syn. Jsme rodina. Chlapák roste jako z vody, dělá nám radost. A když se mu blíží 2.narozeniny,opět navštěvujeme CAR a zjišťujeme, co a jak. Jak jsem před dvěma lety chodila vždy na schůzky s popsanou A4 plnou otázek a žádala vysvětlení, co, kdy, jak a proč a kvůli čemu. Tak za ty cca tři roky se obměnil personál a dr mi přijdou strozí a že možná věci zlehčují.. Ale což, info mám načerpané z minulých let.
Přestávám kojit a v lednu 2019 jdu na svůj druhý ket. Jsem plná optimismu, máme 9 embryí, začínáme jedním bojovníkem top kvality, hatchující blastocystou. To musí vyjít, všichni říkají. Hm, nevyšlo. Ale neva, jdeme dál, vyjde to příště. Jedno dítě máme, budeme mít i druhé. V únoru vkládáme embrya dvě. Opět nic. Ket s prvním synem byl hormonální, brala jsem Estrofem. Ted postupuju kety nehormonální. Nejsou neúspěchy zakotvené v tom? Dr říká, že ne, že Estrofem je na růst sliznice a tu, že mám ukázkovou. Embryoložka mi nabízí nějakou ukrutně drahou metodu v řádu desetitisíc, která vypočítá dle.. děložní sliznice? Už přesně nevím… Kdy je konkrétně u mě ten správný den pro transfer embryí, aby se to povedlo. Když počítám, že dle této metody jsme se teoreticky mohli o dva tři dny zmýlit v předchozích ketech, je mi to vyvráceno. Ale červíček nejistoty hlodá.
Je březen a my se ten den chystáme na další ket. Ráno telefon, že zkumavka po rozmrazení vyplivla nekvalitní embrya, že rozmrazení nepřežila a zda může rozmrazit další. Dáváme souhlas. Brečím. Vyrazíme na cestu a stojíme v koloně. Vztekám se. Podstupuju svůj celkový 4.Ket a dr vtipkují, že vypadají jako velkej a malej a že jsou ještě zmuchlaný. Velkej a malej se na mě vyprdli a ket opět nevyšel. Ach jo. Dáváme si měsíc pauzu, těším se na červnovou dovolenou a už se vidím v červenci, jak jdu na další cyklus ivf. Syn je malý, půjde do školky a já asi od ledna tedy zpět do práce, ach jo, to je hloupý, že mi ta mateřská nenaváže..
V květnu jdu na poslední ket. Nevím, zda je to tím, že vše vím a znám už, ale už si v Car přijdu jako houska na krámě. Vkládají mi poslední dvě embrya. A úspěch, jupíí! Opět čekáme jedno zdravé miminko. V lednu 2020 se nám narodil druhý chlapeček a prvorozený tak získal super brášku do života. Tím je naše reprodukční cesta u konce. Naše ideály, jak budeme mít tři děti, vzaly za své s příchodem prvního a následně druhého raracha – je to jízda a nám určitě stačí 
celkem nás naše léčba stala 230 tisíc. Z toho jen léčba a operace může stala 90. Ale stojí to za to. I když je to náročné. Ale která životní etapa není.
Díky ivf, Pronatalu a Dr. Kočímu jsme rodiče dvou ledňátek od ledu 
. Navíc to i vnímám tak, že koloběh se uzavřel – v centru nám už nezůstala zamrazená žádná embrya, tak ani z tohoto hlediska nemusíme řešit, co s nimi. Máme jen zmrazené ještě čtyři slánky spermií, které určitě ještě ponecháme.
Katka