První díl příběhu si můžete přečíst zde
Na Nový rok jsem opět začala plašit, že ani pauza od všeho nepomohla a opět jsem seděla v čekárně u paní gynekoložky a čekala. Paní doktorka mě prohlédla a řekla mi, že i když clostík nezabral, tak ať pokračuji ve cvičení a že mě pošle na laparoskopii. Opět jsem říkala doktorce, že mě zase bolí tam dole. A že mě dost omezuje to pálení a svědění. Že ani nemám chuť na sex, protože po sexu je to utrpení. Zase mi dala nějaký gel a je to. A to jsem jí stále říkala, že když jsme měli krizi a nesnažili se, tak mě nic nebolelo a že když jsme se opět začali snažit, tak se to vrátilo. Ale doktorka mě neposlouchala a zase to vyhodnotila jako mykózu nebo kvasinky. A že mám jít prostě na tu laparoskopii a když ani ta nezabere, tak už mě pošle do Gennetu. Přišlo mi, že nějak střílí od boku, protože já jsem chtěla vědět příčinu toho, proč nám to nejde.
Domů jsem šla ubrečená, protože jsem na laparoskopii nechtěla. Četla jsem, že jde udělat vyšetření toho, zda má průchozí vejcovody, ale moje doktorka o tom nechtěla ani slyšet. Tím, že byl COVID, tak bych se na operaci dostala až tak za půl roku. Tak jsem se naštvala. Byl už březen, bylo mi 29 a čas mi utíkal, tak jsem se objednala sama bez doporučení do Gennetu. Dali mi termín na 28. května. Docela rychlost, protože když jsem chtěla objednat ke své doktorce, tak to třeba trvalo i tři měsíce. Strašně jsem se těšila, že už se konečně dočkám toho, proč mi nejde otěhotnět.
Byl de D a s manželem jsme konečně jeli do Gennetu. Byli jsme tročku nervózní, ale věděli jsme, že svěřujeme do rukou odborníků. První návštěva probíhala tak, že nám vzali docela dost krve, seděli jsme tak hodinu s doktorkou na konzultaci a holky pozor! Doktorka mi dělala klasické vyšetření před manželem. Bylo to docela vtipné, ale přišlo mi to naprosto přirozené, jelikož jsme v tom s manželem spolu a ta cesta je naše společná. Bylo vtipné když manžel koukal do mobilu, tak mu doktorka řekla, ať se kouká na telku, že uvidí, jak vypadají ženy vaječníky :D. Byli jsme tam asi 3 hodiny, manžela objednali rovnou na spermie, mě na vyšetření vejcovodů. Další dny jsme museli ještě donést moč a musela jsem v období svých dnů na hormonální profil a opět na krev kvůli genetice a pak jsme jen čekali, co se vše dozvíme. Vyšetření průchodnosti vejcovodů se nebojte! Je to pohoda, vůbec to nebolí.
Paní doktorka z Gennetu nám volala na začátku července. Manžel měl vše naprosto v pořádku. Spermie byly úplně v pohodě. No a pak to začalo. Na průchodnosti zjistili, že mám trošku jiné vejcovody, takže laparoskopie by byla zbytečná operace, ale nebrání to otěhotnění. Také mi zjistili vysokou štítnou žlázu. Norma je 2,4, kor když se snažíte o miminko, a já měla přes 6,5. A také mi zjistili protilátky na spermie. Proto jsem měla ty velké problémy, bolesti a svědění. Hlavně, že jsem skoro rok brala zbytečně hormony. S paní doktorkou to dopadlo tak, že se na mě naštvala, když jsem chtěla doporučení do Gennetu zpětně. Slíbila mi ho a když jsem přijela, tak mě nechala hodinu čekat v čekárně, aby mi pak sestřička řekla, že když půjdu na laparoskopii, tak mi dá paní doktorka doporučení. To mě utvrdilo v mém rozhodnutí jít jinam a za dva týdny jsem seděla v čekárně jiné doktorky.
Moje cesta pokračovala tak, že jsem šla na endokrinologii, tam mi nasadili Euthyrox na štítnou žlázu a rovnou jsem se objednala do Gennetu v Praze na imunologii. Čekání bylo pouze měsíc, tak se to dalo vydržet. No a když jsem se konečně dočkala, tak paní imunoložka mi dala na výběr. Buď IVF je velmi spolehlivé anebo přirozeně, ale musím se pře léčit kortikoidy. Takže jsem v září začala dávkou 16 mg a to na dva týdny a teď beru už jen 8 mg. Musíme dodržovat chráněný pohlavní styk a čekám na výsledky z imunologie, zda ty kortikoidy pomohly.
Výsledky z imunologie mi neudělaly vůbec radost. Kortikoidy zatím nezabraly a stále mám v krvi protilátky proti spermiím. Opět jsem propadla bezradnosti a v hlavě mi běžely otázky: Proč jáááá? Ale pak jsem se vzpamatovala a řekli jsme si s manželem, že budeme bojovat dál.
Za týden mi volala moje imunoložka a domluvili jsme se, že to zkusíme ještě do ledna a pak už nejspíš s manželem půjdeme do IVF. Přesvědčilo mě to v pokračování to, že nemůžu asi čekat výsledky hned a že dva měsíce jsou krátká doba. Zkusím si i upravit stravu, něco shodím a uvidíme v lednu. Vždyť štítná žláza se mi taky nespravila hned za dva měsíce, ale až po 4 měsících. Hlavně mě to utvrdilo v tom, že má cesta do CARu byla správná a že mně až začali naslouchat právě v Gennetu.
Snad sem někdy napíšu šťastné pokračování o tom, jak i nám se ta cesta k vytouženému miminku povedla.
Viktorie
Reklama
