Můj příběh začal nejspíš po svatbě. S manželem jsme se vzali a začali jsme plánovat rodinu, protože jsme usoudili, že jsme spolu už docela dlouho, jsme zabezpečení a chybí nám asi jenom to naše miminko.
Jenomže člověk míní, život mění. Nejdřív jsem neřešila, že to nějak nejde hned. Vždyť všude čtu nebo poslouchám, že je normální, že se to povede třeba až po dvou letech. Tak jsem byla v klidu, užívali jsme si to snažení a těšili se na den, kdy mi těhotenský test ukáže dvě čárky.
No, jenomže ten den stále nepřicházel. Tak jsem začala kyselinou listovou a řekla si, že to třeba trvá déle, a jen jsem se zmínila mojí gynekoložce. Paní doktorka mi řekla, že to je v pořádku a že rok snažení nic přece neznamená. A že si myslí, že budu do jara těhotná, že na jaře to jde nejlépe. Byl totiž prosinec. Poslala mě domů se slovy, že když do léta nebudu těhotná, tak ať si zavolám a objednám se k ní na konzultaci a kontrolu, ale myslí si, že to bude tutovka.
Mezitím jsem vyzkoušela kapky, vitamíny, objevovala skupiny na Facebooku, Instagramu a inspirovala jsem se různými radami. Jako je například: po pohlavním nechráněném styku dát nohy do svíčky, nebo zkusit polohu, při které zaručeně otěhotníte. Musím říct, že až teď s odstupem času musím uznat, že jsem byla posedlá a nebylo to zdravé. Považte.. Je zdravé si dělat v době ovulace v jeden den třeba 5 testů? Anebo po ovulaci jsem si dělala těhotenské testy a i když byly sněhově bílé a nebyl tam ani náznak druhé čárky, tak až do menstruace jsem si každý den dělala test! A pak ho zkoumala pořádně na světle, zda tam neuvidím ducha. Nikdy nic. A nejhorší je, že jsem ovulaci a menstruaci měla. Bláhově jsem si totiž myslela, že to stačí. Tak nestačilo.
Začala jsem tím, že jsem manžela objednala na spermiogram do Gennetu. Možná to bude ode mě znít ošklivě, ale říkala jsem si, že na 90% bude ta překážka v otěhotnění u něj a ne u mě. Mně přeci všechno funguje. Jak jsem byla nespravedlivá a bláhová, ale nebudu předbíhat.
V létě jsem šla na gynekologii k paní doktorce. Vařila se ve mně krev, už jen když jsem volala a říkala jsem, že se potřebuji objednat k paní doktorce. Jelikož se mi stále nedaří otěhotnět. To byl rok 2019!
Sestřička na to: „JÉÉÉÉÉÉÉ, vy stále ještě nejste těhotná????????“
Super. To chce slyšet každá snažilka, pro kterou je to sakra těžký. Nechci toho moc, ale aspoň trošku empatie, kor když děláte s lidmi. Taky dodneška nepochopím, proč mě objednávala na dny, kdy byla těhotenská poradna a já tam seděla mezi samýma těhulema. To člověku udělá hned lepší den. Nemyslete si… Nejsem nepřejícná baba, ale myslím, že tímto jsme si každá prošla.
Ale vrátím se… Byla jsem u paní gynekoložky a říkala jí, že to stále nejde. Že je to už strašně dlouhá doba a nic. Paní doktorka mi udělala základní vyšetření a navrhla, že mi pomůže Clostilbelyt. A že teď je léto (srpen) a že na podzim je největší úspěšnost ve snažení se o miminko. Že je tělo odpočaté a nejvíc ženy otěhotní na podzim. Tak jsem začala být pozitivní a hned volala manželovi, mamce a tchýni, že mi doktorka předepsala hormony a že určitě budu brzy těhotná.
Tak jsem začala poctivě zobat clostík a hlídat si ovulaci. I když…Já jí mám celkem dobře vypozorovanou, jelikož mám vždy příznaky a celkem znám své tělo. Ovulka byla, byla i přesná a těšila jsem se, že se mi konečně zadaří. Brala jsem Clostilbegyt tři cykly a nic. Přišel podzim, přišly Vánoce a stále nic. Zase jsem stála u toho vánočního stromku netěhotná a zklamaná. Dokonce když jsme slavili Silvestr, tak přijela kámoška s manželem a řekla nám, že je těhotná! Snažili se jeden měsíc a hned to vyšlo! Ne, že bych nebyla přející, ale taková ta malá závist přišla. Proč ona jo a já ne?
Byl leden a já znova volala mojí doktorce. Opět stejná reakce empatické sestřičky, proč ještě nejsem těhotná a nejbližší volný termín mají až březnu. Tak jsem si řekla, že budu trpělivá a že snad doktorka bude vědět co dělat. Mezitím jsem opět užívala kapky Gynex, protože jsem na ně četla ve všech skupinách super reakce a upnula se na kapky. Jenomže mě po nich strašně bolel podbřišek. Ale co, řekla jsem si, že to musím vydržet, protože chci být těhotná! Jenže zase nic. Začala jsem je užívat v lednu a ani v březnu jsem zase nebyla těhotná.
Tak jsem šla konečně k paní doktorce. Paní doktorka mi opět předepsala clostík. Na 3 měsíce a rovnou už větší dávku. Jenže já si zjistila, že když berete clostík, tak by vás měla víc kontrolovat a hlídat ovulaci. Ale moje doktorka mi řekla, že to není potřeba, že budu brát zvýšenou dávku clostíku a půjdu na fyzioterapii Ludmily Mojžíšové. A přitom jsem mojí doktorce říkala, že ovulaci mám i bez clostíku a že od té doby co se snažíme o miminko, tak mám tam dole problémy. Že jsem i zkusila mnoho čípků, gelů, vysadila cukr a že to nebude asi mykóza. Paní doktorka mi řekla, že to budou určitě kvasinky, předepsala mi mastičku, nabrala mi krev na hormonální profil a nazdar. Vůbec mě neposlouchala. Pak jsem si volala, jak mi dopadl ten hormonální profil, na to mi řekla, že je vše v pořádku a ať beru clostík.
Clostík jsem dobrala v červnu, ale zase sem těhotná nebyla. A nejvíc mě trápily ty problémy tam dole. Už to gradovalo tak, že jsem se bála mít pohlavní styk, protože mě to bolelo a svědění a pálení mě probouzelo i v noci. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat a řekla jsem si, že si dám prostě pauzu. Mezitím jsme si totiž procházeli s manželem nějakou větší manželkou krizí, takže jsme se vlastně pak půlrok ani nějak o miminko nesnažili. Ale stejně jsem si dělala testy, protože se přeci říká, že když máte myšlenky jinde, tak se to zadaří. A přijde to když to nejmíň čekáte. Ale u nás se tak nestalo.
Pokračování příště… a to je zde
Reklama
