První část příběhu najdete zde
Byl čtvrtek a v pátek jsem si měla volat, zda se vůbec oplodnila, doktorka řekla, ze ET uděláme v sobotu. Pokud bude alespoň jedno embryjko použitelný. V pátek mi bylo sděleno, že máme dvě 4buněčná embrya a že se jim daří dobře. Měla jsem tak strašnou radost a chystala se na ET, který tedy v sobotu proběhl. Nachystaná, nervózní jsem seděla v sálku a čekala, co mi poví o mém embryjku. A jaké to bude odcházet s pocitem, že už možná budeme tři. Embryotransfer byl pro mě doslova horor. Z celého ivf rozhodně to nejhorší. Doktorka se nemohla dostat přes čípek, tak si pomáhala sondou (?), každopádně bylo to opravdu 15minutový utrpení, kdy mi tekly slzy. Paní doktorka byla ale zlatá a strašně mě podporovala, mluvila na mě a povedlo se. Tak jsem odcházela já, manžel a naše 2denní 8buněčné embryjko. Druhé nechali projit PK a prý si mám volat, co a jak dál s nim.
Nikdy jsem neměla pozitivní TT a vlastně jsem nemohla byt ani lovec duchů, protože zkrátka nebylo co lovit. Každopádně lov začal 8 DPT negativním testem. Utěšovala jsem se, ze je ještě brzy. Myslím, že 14 DPT byl na testu malý duch, každopádně brzo zmizel a menstruace se dostavila v plné síle. Tak to bylo rychle.
A začal se plánovat KET. Chtěla jsem nativ a samozřejmě co nejdřív. Můj cyklus ale měl jiny názor a střihla jsem si pěknej anovulák. V caru jsme se domluvili na řízeném cyklu s Estrofemem a dalšíma dobrůtkama. V listopadu jsem absolvovala KET 4denní moruly v řízeném cyklu. Tentokrát nebylo ani co lovit. Měla jsem oči vybrečený, prázdný srdce a mrazák v CAR to samý.
Před druhým IVF jsme doplnili vyšetrení: genetiku, imunologii, hematologii a hlavně pro mě tolik důležitou hysteroskopii s dilatací DH. Domluva byla, že hned po HSK začneme stimulovat a další transfer proběhne co nejdříve, kvůli dilatovanému hrdlu (aby transfer proběhl hladce).
Vyšetření dopadla všechna skvěle. Hysteroskopie ukázala oboustrannou stenózu vejcovodů a já konečně věděla, kde je ten fatální problém. Uprimně píšu, že jsem se opila a obrečela to. Ale věděla jsem už, proti čemu stojím a že to tak prostě je (na 90% je to u mě vrozena vada, narodila jsem se v 34tt).
Stimulace jsem se tentokrát bála, resp. bála jsem se toho, že to bude zase fiasko. Hodně mě uklidňovala doktorka, ke které jsem v caru docházela, opravdu jsem k ní měla plnou důvěru. Měla jsem krátký protokol s Bemfolou, Orgalutranem a Dipherelinem. Už na 1. utz bylo jasně vidět, že se bude jednat o hyperstimulaci (i přes nízké dávky léků). Při OPU mi odebrali cca 40 folikul, oplodňovalo se 30 vajíček a mrazili jsme 10 blastocyst. Nemohla jsem být šťastnější. Z holky, ze které vytáhli 2 pofidérní vajíčka, jsem najednou měla mrazák plný embryjek. ET samozřejmě neproběhl. Neproběhl ani OHSS, cítila jsem se dobře. Určitě hodně dělala i psychika, doslova jsem byla na obláčku.
Naplánovaly jsme s dr KET v nativu, věděla jsem, že i kdybych měla čekat na ovu, řízený už prostě nechci. A nastal den D: 24.3.22 jsme si s manželem jeli pro naše embryjko, dne embryologa ukázková 5AA blasta.
A pak už to bylo všechno šíleně rychlý. 4. den ráno stojím nad bílým testem (holky, netestujte tak brzo!). 5. den první duch, nespočet počůraných testů, miliony zpráv mým holkám „iveefkam“, že to prostě nesílí, 10DPT ukázal CB 2-3tt. Můj první digitální test. 12. den HCG pozitivní, 14. den se krásně násobilo a 20. den už se to těžko počítalo… všechno bylo prostě tak, jak má byt. Na prvním screenu jsme se dozvěděli, ze čekáme syna. Strašně jsem si přála kluka.
Moje těhotenství bych přála každý ženský. Jak ta cesta byla dlouhá a bolestivá, tak těhu bylo krátký a krásný. Do 35tt jsem chodila do práce a cítila jsem se fakt krásně.
A 2.12.22 jsem plánovaným císařem porodila syna Patrika. Porod, který jsem si vždycky přála. Vše, jak má byt a jsme kompletní.
Všem, které na svůj zázrak čekají bych chtěla říct, že se každá jednou dočká. Zní to stroze, ale tahle věta mi rezonovala v hlavě a vždycky jsem si na ni vzpomněla, když bylo nejhůř.
Náš příběh je stále ještě rozepsaný, máme 9 embryjek a možná bude jednou chuť pořídit malýmu sourozence.
Ráda bych poděkovala celému týmu CAR Apolinář, hlavně paní doktorce Jirsové, užasnému panu embryologovi, skvelým sestrám. Cítila jsem se tam tak skvěle, ze volba porodnice byla jasna😊
L.
Reklama
