Ahoj,
jmenuji se Bára a je mi 37 let 🙂 a ráda bych Vám vyprávěla svůj příběh.
Cesta IVF nebyla úplně složitá, za to po psychické stránce jsem si zažila svoje nejhorší a velmi složité období a ráda bych se mu věnovala.
Moje cesta za miminkem začala, když mi bylo 30 let a začala jsem uvažovat o miminku.
Moje kroky vedly ke gynekologovi, který mě vyšetřil a řekl mi, že jsem naprosto zdravá, takže se můžeme začít snažit, ovulace a menzes pravidelná, upozornil mě na věk. Dva roky se nic nedělo a já začala cítit strašný tlak okolí, manžela, který už dítě hodně chtěl. Sám si došel na spermiogram a byl naprosto v pořádku. Tam přišel asi ten zlom, protože v tu chvíli si uvědomíte, že ta neschopnost je zřejmě na vaší straně. Kamarádi okolo začali oznamovat těhotenství a občas se někdo zeptal: „A kdy budete mít miminko vy“?
Bylo mi vždy úplně zle, to mám říkat každému: “ Všechno v pohodě, asi jsem neplodná, neschopná.“ Jenom se usmějete a zalžete, jak je všechno fajn. Můj psychický stav se začal zhoršovat, trpěla jsem úzkostmi, které mě svazovaly každý den a já už nakonec nechodila nikam ven, ani na zahradu, bylo to těžké. Současně jsem se styděla se o tom s někým bavit, nikdo v okolí přeci na IVF nebyl a já jediná nemohu otěhotnět. Začala jsem trpět tenzní bolestí hlavy, chodila po všech doktorech, ale vše bylo v pořádku. Doktorka mě poslala na RHB ohledně krční páteře, seděla jsem u hlavní doktorky, která zkoušela hybnost páteře, pak na mě chvíli koukala a říká: „“Paní, ale vy s páteří absolutně nic nemáte.. vás něco trápí? Tyhle bolesti vznikají, když se vám energie nemůže dostat ven a hromadí se vám v hlavě.“ Zeptala se ještě: „Někdo na vás vytváří nějaký tlak?“
V tu chvíli jsem se strašně rozbrečela a brečela jsem asi 20 minut, vše jsem jí řekla a to bylo poprvé, kdy jsem se někomu svěřila. Paní doktorka byla skvělá a strašně mi pomohla. Byla jsem znova u gynekologa, který začal extrémně řešit můj věk, poslal mě na hysteroskopii, dilataci (roztažení) děložního hrdla a na kontrolu průchodnosti vejcovodů. Zákrok se provádí v celkové narkóze, pár dní si poležíte a jdete domu, já ho určitě doporučuji. Po zákroku jsem čekala na doktora, který tam stál asi minutu, řekl mi, že jsem měla myom, že jsem v pořádku a jo, vlastně, máte neprůchozí vejcovody. Slušná rána, byla jsem jak opařená. Řekl mi, ať to chvíli doma zkoušíme, jinak, že určitě doporučuje IVF.
,V této době jsem s manželem procházeli těžkou krizí. Tohle vás poznamená. Věřím, že spoustu vztahů nevydrží. a tak to bylo i u nás, protože jsme si řekli, že půjdeme od sebe. Partner už měl vybraný byt a měl se stěhovat. Nakonec se vše k dobrému obrátilo a řekli jsme si, že spolu chceme být do konce života a že zkusíme IVF. Já si našla psychoterapii a nadávala si, proč jsem to neudělala už dřív! Protože prostě si pořád říkáte, jak to zvládnete sami. Ale je úplně v pořádku najít si psychoterapii a docházet na ní, byla to jediná věc, která mi pomohla a jsem za ní strašně vděčná.
Nechtěli jsme na nic čekat, a tak jsme navštívili IVF centrum Pronatal v Praze, protože ho máme nejblíž. Absolutně jsem nečetla žádné recenze, Prostě jsem si u gynekologa vzala lékařskou zprávu, výsledky z hysteroskopie a objednali jsme se. Z Pronatalu jsem měla fajn pocit, nečekali jsme, doktoři a sestřičky byli milí. Udělali mi základní vyšetření, nabrali nám oběma krev. Vše bylo v pořádku, takže jsme vyfasovali injekce a čekalo se na menzes. Během píchání hormonů jsem byla hodně aktivní, měla jsem chodící výzvu, prostě jsem dělala vše, jako kdyby se nic nedělo a věřím tomu, že to byl klíč k úspěchu :).
Asi po týdnu jsem šla na kontrolu vajíček a bohužel jich tam bylo málo asi 4, ještě asi 2 dny jsem píchala Gonal, aby vajíčka dozrála. Dozrála 3, píchala jsem pak ještě na udržení a šla jsem na odběr vajíček. Vše bylo rychlé, oplodnily se všechny a čekalo se. Ano, ty dny byly šílené. Nakonec se chytlo jedno vajíčko, byla to krásná 5denní blastocysta, která se krásně vyvíjela, takže buď všechno nebo nic.. Šla jsem na zavedení, asi hodinku jsem si poležela a ano, jeli jsme do Mekáče, měla jsem strašný hlad.
Asi 2 dny jsem se šetřila doma a odpočívala jsem, třetí den jsem nastoupila do práce a normálně jsem fungovala. Pracuji v kanceláři, občas nějaké jednání, takže nic náročného. Ještě večer po zavedení jsem krvácela, to se zřejmě embryjko zabydlelo, já teda byla úplně vyřízená, ale pak jsem se uklidnila :D. První týden mě teda šíleně bolelo břicho, několikrát jsem byla i v Pronatalu, protože se to nedalo vydržet. Tak nevím, co tam Emča dělala :D. Po 14 dnech jsem si dělala těhotenský test a byl pozitivní, neskutečný pocit. To bylo poprvé, kdy jsem to viděla.
Šla jsem na naplánovanou kontrolu do Pronatalu, já myslela, že ještě nic ani není vidět a doktorka mi říká: „Tak tady už je srdeční akce,“ otočila jsem se a viděla jsem, jak to jasně bliká na monitoru, neskutečný pocit! Volala jsem i manžela z čekárny, ať se přijde podívat. Pak jsem byla předána gynekologovi. Celé IVF nás vyšlo na 19.000,- Kč.
Když se na to člověk zpětně podívá, tak to vlastně nic nebylo, nejvíc mě trápila jen moje hlava, která se zbytečně stresovala, ale i na tom už pracuji :o) Hodně mě to poučilo!