Předchozí díly najdete zde – 1. a 2.
Léto jsem si vůbec neužila, měla jsem zaslouženou dovolenou, ale smutek a lítost byl můj každodenní společník. Otravoval mě celý svět, do toho jsme jezdili po různých vyšetřeních, hematologie, imunologie, znovu genetika, lítání po úřadech kvůli změně jména a potřebovala jsem prostě vypadnout, hodně daleko. A tak mě napadlo, co takhle si splnit svůj sen a za svatební dary vypadnout na Maledivy, tolik jsem se tam chtěla podívat, vždycky jsem o tom jenom snila. A celý rok jsme oba dřeli a šetřili na svatbu a na miminko, o které jsme přišli, tak si prostě vyhodíme z kopýtka. Robert to vzal jako hotovou věc a to, co ještě před pár dny byl bláznivý nápad, se stávalo skutečností.
Den před odletem jsme měli všechny výsledky všech vyšetření a všude odbornými názvy stálo, že jsme vlastně oba v pořádku. Vím, že mi to mělo udělat radost, ale tolik jsem si přála, aby na něco přišli a mohlo se to začít léčit. Ale takhle jsme byli opět na začátku a východ z bludiště zatím stále neexistoval. Jediné, co mě drželo nad vodou, byl můj muž, rodina a můj úžasný synovec, moje malá láska. Po návratu jsme byli nabití novou energií a byli jsme odhodlaní do toho jít znovu.
Po návratu jsme se objednali do centra asistované reprodukce. Byl tam jediný termín za měsíc. Super. Čekal mě další zákrok, doktor chtěl, aby mi ještě udělali hysteroskopii. Aby se podívali, jakou vadu dělohy mám a vzali další vzorky, zda je vše v pořádku. Čas se táhnul a jako na potvoru čekací doba k primáři v centru byla snad ještě jednou tak dlouhá. Když jsme konečně měli termín, den před mi volali z centra, že primář je pryč a další termín za tři měsíce. No, to si snad ze mě dělá už někdo p*del. Další tři měsíce? Od revize uběhlo už osm měsíců a do toho hrůza z toho, kde všude už ta endometrióza bude. Nechtěla jsem už prostě čekat, domluvila jsem termín k nějaké jiné doktorce.
To byla ale pěkná blbost, né, všichni doktoři v centru asistované reprodukce vám chtějí pomoct. S doktorkou po tom, co půl hodiny pročítala můj lékařský spis, jsme na sebe všichni koukali a do ticha povídá:,, A co chcete?‘‘ Co chceme? Máme první schůzku a já nevím, co se tady dělá nebo nedělá, co by bylo pro nás vhodné a proto jsme tady, aby nám řekla možnosti ne? Koukala na nás dalších pět minut pak nám ve zkratce řekla, jak co probíhá a že je vlastně všechno pro to embryo naprd. Aha, super.
S Robertem odcházíme z centra celý rozčarovaní a cestou domů hledám jiné centrum. Na internetu pak dostávám dobré recenze na jiného lékaře z našeho centra a tak teda se rozhodnu, že dám tomu centru ještě šanci. Pan doktor byl úžasný, lidský a bylo vidět, že nám chce pomoct. Domluvili jsme se nejprve na inseminaci a mezi tím se nám budou vyřizovat žádosti na pojišťovnu. První inseminace byla neúspěšná, začali jsme domlouvat druhou, ale COVID nám zavřel dveře centra a vše se zastavilo. Další překážka, cesta bludištěm pokračuje. Místo abych se hroutila, jsem to vzala pozitivně, byla to pro nás možnost zvolnit a pročistit si hlavu.
Udělali jsme jarní úklid doma i v hlavě. Za pár měsíců se dveře centra opět otevřeli a my šli do toho, společně, ruku v ruce s láskou, pokorou a respektem. Do IVF jsem šla, ale naprosto vyklidněná a s tím, že na poprvé to určitě vyjít nemusí (jak mi někteří otloukali o hlavu), ale připravovala se na něj, poctivě zobala různé vitamíny a doplňky na podporu snad všeho. Kolotoč začal a byla to jízda, na psychiku (jak ty hormony s člověkem mlátí víc než v pubertě) i na fyzičku (chodit s těma nadmutýma vaječníkama dalo fakt zabrat 😁🙈). Horor pro mě bylo píchat si injekce, já, která na desetkrát polyká prášek. Hecla jsem se, protože konečně byl konec bludiště nadohled. Pak přišlo čekání na pyramidu a bylo to šílený.
Odebrali mi 18 vajíček, 16 jich bylo oplodněno. První den odpadly dvě embrya, druhý den další čtyři, třetí den další dvě. V tu dobu jsem si vzpomněla na slova pana doktora: ,,Vy jste mladá, to budete mít dost vajíček“. Hmm, jasně. Zbylo jich osm a teď ještě genetika. Chytala mě panika, zbyla půlka a ta největší čistka měla teprve přijít. Uběhlo 13 dní a mě volá cizí číslo. Volají z CARu zbyly tři geneticky zdravá embrya a jedno s mozaikou, u kterého nevědí, zda půjde vložit, že je to na domluvě s genetikem. Tři. Jenom tři. Tolik peněz to stálo a mám jen tři pokusy.
Už jsem měla po menstruaci a když zavolali, srdce mi zaplesalo radostí, že možná to stihneme ještě tenhle cyklus. Volala jsem do CARu a objednala nás k našemu lékaři. Doktor pochválil náš počet embryí a konstatoval, že tři embrya je krásný počet a skoro nadstandardní a že se to určitě povede a dodal nám tím naději.
Ovulace ještě nebyla a jiskřička byla zažehnuta. Za pár dní další kontrola. ,, Tak bohužel, na ovulaci to tento cyklus nevypadá, ale ještě vás objednáme na jednu kontrolu, ale moc s tím nepočítejte, už jste 18. den cyklu.“ Ale mě to nerozházelo, věřila jsem, že ovulace přijde, jen mě moje tělo zkouší. Další kontroly jsem se nemohla dočkat.,, No, vy jste si to snad vymodlila, folikul vyrostl za pár dní si píchnete Ovitrelle a v pondělí bude vložení“. Tolik se mi ulevilo. Takový kus cesty už jsme ušli a osud nám přestal házet klacky pod nohy. Nebo spíš jsme si pořádně uklidili v hlavě a začali jsme smýšlet jinak, myslet víc na sebe a hlavně se z toho všeho, promiňte ten výraz, neposrat.
Testovat jsem měla za 14 dní od vložení a jelikož jsem byla smířená i s neúspěchem, testovala jsem už čtvrtý den. Byl tam slaboučký duch. Aaaaa, Ovitrelle. Ještě se drží. Další testování bylo po týdnu od vložení. Duch byl silnější, tohle už Ovitrelle nebude. A začal další stres a obavy. Můj klid, který mě celým IVF provázel, byl pryč. Hlavou mi projely všechny neúspěchy a do první kontroly jsem byla hromádka hormonů. Slzy štěstí, nebo strachu nebo obojí. S každou kontrolou se mi vždycky ulevilo, ale na další kontrolu mě stejně vždy doprovázel strach. Až do konce. No vlastně i teď. Podle mě už nikdy neskončí. Ale naše bludiště jsme zdolali. Společně.
No a tady je výsledek toho všeho, naše malá láska, náš poklad, náš pucík 🤣❤️Těhotenství bylo fajn, až na to píchání fraxiparinu, zobaní anopyrinu a strach z každé kontroly. Porod byl šílený, vyvolávaný a nakonec císařem s bonusem 2+1 zdarma 🤣. V podobě pokusu o porod, císař a rovnou vyoperování i slepáku, no, nic z toho jsem nechtěla. Ale vem to čert, to všechno za to čekání a bolesti stálo, protože na hvězdy se čeká, ne? ✨ Držím vám všem pěsti, ať i vy dojdete k tomu vytouženému čemukoliv, ať už jakkoliv ❤️
Nevzdávejte se, vydržte, i když je to kurňa těžký a věřte, že né všechny by tohle zvládly. Tohle není pro každého a možná právě proto jsme to my a né naše sousedka nebo kamarádka ❤️ Každé bludiště má svůj cíl ❤️
Veronika