Dvakrát u stejného stolu

Ráda bych se podělila o můj příběh. Doufám, že to někomu dodá naději na lepší zítřky.

Nikdy jsem neměla štěstí na správné partnery, až do té doby, než jsem narazila na mého muže. Náš příběh se začal psát v roce 2017. Všechno si sedlo, jak se říká, jak prdel na hrnec. V roce 2019 následovala svatba a ja vysadila HAK s vidinou, že do měsíce, nejlépe, že na líbánkách otěhotním. Sice menstruace nepřišla, ale nebylo to těhotenstvím. Měla jsem nepravidelný cyklus.

Velkou část svého života jsem pravidelně chodila do fitka a měla vyváženou životosprávu. Nikdy jsem nezhubla více, jak 2 kg. Myslela jsem si, že je to moji nedůsledností, když si občas zajdem na večeři a sklenku vína. Když jsem si tenhle neúspěch spojila s dalším neúspěchem ve formě snažení o mimčo, tak jsem pojala podezření, že by to mohlo být PCOS. Dodnes si pamatuji, jak mi tuto diagnózu potvrdil gynekolog, v tu chvílí se mi zhroutil svět a tak tak jsem udržela slzy.

Celou cestu jsem probrečela, doma na mě čekal muž s kyticí, že to určitě zvládnem a dali jsme se do boje. Následovalo několik měsíců plánovaného styku, cvičení hormonální jógy, vyšetření průchodnosti vejcovodů, užívání hormonů. Díky Clostilu jsem skončila na pohotovosti s 5 cm cystou na vaječníku, kdy se nevědělo, zda o vaječník nepřijdu. Dodnes si pamatuji, jak jsem seděla v jídelně v nemocnici a naproti mě seděli maminky s novorozenými miminky. Tohle mě zlomilo, podepsala jsem reverz a šla jsem domu.

Doma jsem řekla muži, že bychom se měli rozvést, aby mohl mít vlastní děti, že já toho nejsem schopna. Můj muž mi řekl, že to nepřipadá v úvahu, že chce být se mnou i za cenu toho, že budeme bezdětný pár. Hrozně se mi ulevilo, ale celý měsíc, co jsem byla doma na neschopence, se o mne musel starat, spadla jsem na úplné dno a nemohla jsem se odrazit.


V roce 2020 jsme navštívili CAR. Docela dlouho jsme čekali na výsledky genetiky, která dopadla dobře. Už zbývalo jen čekat na menstruaci, která nechtěla samozřejmě přijít. Během stimulace jsem se snažila psychicky srovnat, že to vyjít nemusí. Hledala jsem alternativy, na co se zaměřit, čekalo mě pracovní povýšení. Muž mě po celou dobu podporoval, píchal mi injekce a jezdil se mnou na každou kontrolu. S první injekci pro mne znamenal rozjezd hormonálního kolotoče plného nejistoty.

Na ultrazvuku mě moc nepotěšili. Očekávala jsem kolik nebudu mít folikulů. V den OPU jsem měla 6 folikulů. 5 folikulů se oplodnilo. Do 3. dne jich vydržely pouze 2. Měli jsme 5denní prodlouženou kultivaci. Já měla paniku, že do transferu nevydrží žádné. Před ET jsem byla u fyzio na rovnání kostrče. Pořád jsem hledala na jiných instagramových PCOS profilech, kdo měl kolik embryií a komu kolik vydrželo.

Paní doktorka nás mile překvapila, jedno embryo to nevzdalo, zabojovalo a ve finále jsme měli 3 embryjka. Následoval ET a 14 dní hrůzy, jak to asi dopadne. Nevydržela jsem to a 9.den jsem našla na testu ducha, původně jsem si myslela, že je to zbytek Ovitrelle, ale pak jsem si spočítala, že je to 14 dní od aplikace. A já se pomalu začala radovat a teď tady sepisuji svůj příběh vedle mé princezny.

Byl to pro mě rok plný bolesti, slz, marné snahy a hloupých komentářů, že je mi po třicítce, že jsem stará nebo kariéristka nebo jiný blbý připomínky. Mému muži jsem vděčná, že tu byl vždy pro mne, i když to semnou nebylo lehké. Tahle zkušenost nás semkla. Když jsem byla po porodu na obědě, vždy jsem si vzpomněla, jak jsem u téhož stolu seděla s cystou a teď tam sedím s miminkem. Jsem šťastná, že jsem to nevzdala.

Nela

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.