Předchozí díly příběhu si můžete přečíst zde: 1, 2, 3
Nastal den, kdy jsem se vydala na imunologii. Celou dobu jsem byla nervózní, co je špatně s mojí imunitou. Ano, věděla jsem, že jsem dříve měla protilátky proti spermiím a nějaké protilátky proti embryu či co, jak mi to bylo vysvětleno. Ale před pokusem mi bylo řečeno, že je to OK. Tak jsem věřila. Proč by taky ne.
OK to nebylo. To jsem se dozvěděla hned, co jsem přišla do ordinace imunoložky. Říkala mi, že mám vysoké ANA protilátky a NK buňky a že takové číslo vidí tak maximálně 3x do měsíce. Že tedy nasadíme kortikoidy, pokud souhlasím a když by nezabraly, tak navrhla další postup.
Zajisté, že jsem souhlasila a byla jsem z toho docela špatná a přešlá. Zeptala jsem se jen tak mimochodem, zda-li takovou hodnotu jsem měla i třeba v den ETu. Paní doktorka říkala, že s velkou pravděpodobností a že embryo díky tomu nemělo žádnou šanci.
Po tomhle všem jsem měla pocit zklamání, hněvu, radosti… prostě všehochuť. To, že vím, kde je asi problém a snad to pomůže vyřešit tabletka kortikoidu… ale co když ne… Další pocit byl naštvání na CAR… že nikdo imunologii snad ani z dálky neviděl.
No nic, jeden pokus v háji. Teď musí zabrat kortikoidy a chlap bude baštit vitamíny na pytlík a bude to už určitě dobré. Musí.
KO na imunologii jsem měla za 6 týdnů. Těch 6 týdnů se mi čas táhnul.
Nastal den KO na imunologii. A já čekala, jak dopadla krev, na kterou jsem šla předem. Paní doktorka byla spokojená. Kortikoidový koktejl zabral. Můžeme se pustit do dalšího pokusu.
Super…. Jenže teď musím ještě vyřešit ten polyp. Další zádrhel. Chápu že to je banalita, ale zase další čas navíc.
Na odstranění polypu jsem byla objednána ambulantně. Doktor byl skvělý. Přečetl si poctivě zprávy, popovídali jsem si o rodném městě a o modelkách, které odsud pochází a prostě odlehčila se celkově atmosféra.
Doktor mi ale hned řek, že ten polyp byl při laparoskopii špatně odebrán. Že ho operatér nevzal celý a nechal tam jakoby kořeny. A proto vyrostl na stejném místě znovu.
No super. To mám radost. Ale co, už se stalo. Jdeme na to. A popravdě jsem si vážila upřímnosti pana doktora.
Zákrok tedy nebyl vůbec příjemný, ale co by pro budoucí děti člověk neudělal, že?!
Zákrok jsem sledovala na televizi. Ne, že bych dvakrát chtěla, ale pan doktor mi říkal, co kde je a co dělá… Alespoň se znám i zevnitř.
Polyp se podařilo vyndat a děloha byla jinak ok. Zprávu pošle pak mé lékařce do caru a přeje hodně štěstí.
Po šestinedělí se můžeme snažit…
Cože?!?! Zase další čekání….
Pokračování příště…