První díl si připomeňte zde
Stimulace jsem si vesměs naordinovala sama, jelikož jsem měla již za sebou jedno IVF s bývalým partnerem. Takže jsem si naordinovala Gonal 125 a 150 jednotek. Hormony jsem si tedy píchala poctivě každý večer. Snášela jsme to docela dobře. Při prvním IVF jsem měla OHSS a skončila v nemocnici, takže teď jsem poctivě pila dostatek vody a jedla dostatek bílkovin. Kontroly folikulů dopadly vždy dobře. Sice člověk šel každou kontrolu k jinému lékaři, ale tak co, mávli jsme nad tím rukou.
Nastal den odběru. Předpokládaný počet folikulů byl kolem 20. Dorazili jsme tedy natěšeni do Gennetu brzy ráno. Dostali jsme pěkný pokojík a čekali na OPU. OPU bylo relativně v domluvený čas. Narkózu jsem zvládla docela dobře (nepočítám blouznění při probouzení a vyprávění sestřičce, jak je skvělá :-)). Po nějaké době za námi přišel embryolog. Byl to moc milý doktor. Počet folikulů byl 18. Tak jsem se zaradovali. Bohužel přišla po chvíli ledová sprcha v podobě spermia. Spermie jsou dost špatné. Budeme se tedy snažit vybrat ty nejlepší. No docela jsme byli zklamaný, ale furt jsme si říkali, že stačí pěkná spermie a je to.
Jeli jsme tedy domů s tím, že si zavoláme a uvidíme, jak se vše bude vyvíjet.
,,Tak zatím máme 16 embryí“ říkala jsem chlapovi po telefonátu s laborkou. Byli jsme tedy nadšeni, že se povedlo vybrat pár pěkných spermií. Další telefonát už ale nebyl tak veselý. Z 16 embryí jich bylo, myslím, 11. No tak jsme si říkali, že i kdyby z 11 bylo 5 embryí, že by to bylo super.
No a nastal den D, kdy se měl konat transfer. Věděli jsme, že musíme počkat na telefonát, kdy nám sdělí, zda-li máme a nebo nemáme jezdit.
Volala sestra s tím, že si máme přijet na ET. ,,Jupíííí“ zaradovala jsem se. Tak to ty naše dětičky dotáhly na prodlouženou kultivaci. Jen tak ze zvědavosti jsem se ptala sestřičky, kolik embryí máme zamražených. A teď slyším takové odmlčení… Sestra ze sebe vykoktá větu: ,,No k zamražení nic nemáte, máte tady to jedno embryo.“ V tu chvíli jsem byla úplně mimo. Říkám jí: ,,Jste si jistá? Vždyť my měli předtím 11 embryí.“ A ona, že zůstalo to jedno. Tak jsem to řekla chlapovi. Jeho reakce byla stejná jako má. Vlastně horší. Celá cesta do Gennetu byla strašná. Oba jsme neměli náladu a vlastně už jsem ten pokus vzdali. S takovou jsem jeli do Gennetu.
Dostali jsem fakturu k zaplacení a ubytovali nás. Čekání bylo nekonečné. Chlap byl protivný a mě to prostě všechno přišlo celé líto… Prostě celé špatně a k ničemu.
Přišla sestra, že se jde na ET. Tak jsem se před vložením ptala embryologa, jaké je embryo kvality. Říkal mi, že kdyby mu dával známku ve škole, tak by mu dal 3+. Říkám : ,,To asi ani nemá smysl vkládat, ne?!. A embryolog mě začne tak nějak chlácholit, než nás zarazí neurvale doktorka s tím, že mají děti i z 3 embryí a že ho tedy vložíme.
Zklamaně jsem vylezla na kozu a snažila se nebrečet. Doktorka byla fakt neurvalá a neprofesionální. Nechápu, jak může mít taková doktorka v Gennetu takové postavení, ale tak to je teď jedno.
Takže embryo mi vložila, odvezli mě na pokoj, kde jsem si chvíli poležela a pak jsme mohli domů. Cesta domů byla stejně blbá, jako cesta do Gennetu. Cestou domů, když jsem si prohlížela dokumenty, tak jsme zjistili, že od 3. dne se embrya začala zastavovat. A v den ETu se zastavila ještě 2 nebo 1 embryo (teď si nepamatuji přesně) a zůstalo vlastně jen to jedno…
No teď už nám nezbývalo, než jen čekat…