Jako správná puberťačka jsem si v šestnácti letech po roční známosti nechala napsat HA. Tu jsem brala bez přestávky osm let. V té době jsem končila první rok magisterského studia a říkala si, že by bylo fajn, aby se tělo trochu vyčistilo a bylo časem připraveno na početí. Jelikož to nebyla akutní otázka, ani jsem nijak neřešila délku mých cyklů, které se pohybovaly většinou mezi 70-90 dny.
Říkala jsem si, že to chce čas, aby si vše po tak dlouhé době s antikoncepcí sedlo. Po nějaké době jsem se ptala i mé gynekoložky, ale ta mi jen řekla, že někdy to tak prostě je. Že šanci otěhotnět teoreticky mám, jen ne tak často, jako ostatní. V té době – v roce 2017 – jsem dokončovala školu a získala svou první práci.
Na podzim 2020 jsme se s přítelem rozhodli, že přestaneme používat ochranu a že tomu necháme „volný průběh“. Shodou okolností jsme se přestěhovali a já změnila mou lékařku. A najednou bylo vše jinak. Když jsem k ní přišla poprvé na prevenci a vylíčila jí můj stav, ani se jí nedařilo skrývat údiv. Udělala mi krevní odběry, vyšetřila mě a řekla mi, že moje tělo zřejmě nepracuje, tak jak by mělo. Že jedná o hormonální poruchu a více zjistíme až z krevních testů.
Na další kontrole mi opravdu detailně vysvětlila funkci ženských hormonů v rámci cyklu a přišla s diagnózou PCOS. Pamatuji si, jak jsem se sama před sebou styděla, že ani nevím, jak mé tělo funguje. O to víc jsem byla naštvaná na mou předchozí lékařku, která mi nic neřekla. Od lékařky jsem si odnesla recept na progesteron a domluvily jsme se, že pokud se po roce nezadaří, budeme to řešit dále. Doporučila mi také inositol a další vitamíny. Půjčila jsem si knihu „Jak si zlepšit menstruační cyklus“, abych dohnala svou nevědomost o fungování ženského těla a začala měřit bazální teplotu. Také jsem se více začala soustředit na to, co jím a jak se hýbu.
Ačkoliv se mi cyklus uměle srovnal, ovulace neprobíhala. Na začátku roku 2022 byl partner na spermiogramu, který vyšel naprosto ukázkově. Lékařka mi předepsala Clostilbegyt, ale ani v jednom ze dvou cyklů nezabral. V březnu jsme dostali doporučení začít navštěvovat CAR.
CAR jsme si vybrali dle místa bydliště a doporučení mé lékařky a objednali jsme se k mladé, sympatické lékařce, která s námi mluvila na rovinu. Domluvili jsme se na opětovné stimulaci Clostilbegytem a pokud by se v roce 2022 nezadařilo, zvážili bychom IVF. Nemohla jsem se rozhodnout, zda podstupovat inseminaci, když procento úspěchu je téměř totožné s přirozeným stykem. Nakonec jsme si ale řekli, že když už do sebe budu prát hormony, uděláme maximum.
Překvapivě jsem na hormonální stimulaci reagovala dobře, dozrál jeden folikul, tudíž jsem po píchnutí Ovitrelle absolvovala v červenci první IUI. Bohužel neúspěšně, v srpnu se konal druhý pokus. Ačkoliv se po dvou týdnech objevila vytoužená druhá čárka, o pár dní později přišla menstruace. V září jsme z pracovních důvodů nemohli podstoupit IUI, tak jsme byli alespoň aktivní doma.
A zatím to vypadá, že jsme byli úspěšní. Moc si přeji, aby se nám narodilo zdravé miminko.
Jedna z vás