Zkusit se má všechno

Po svatbě jsme se s manželem rozhodli, že je čas, abychom si pořídili miminko. Dlouho jsme to předtím odkládali kvůli mým vleklým zdravotním problémům, u kterých víceméně nebyla zjištěna přesná příčina, ale se svatbou jsme si řekli, že nemládneme a už není na co čekat. Tak nějak jsem si myslela, že to nebude úplně jednoduché, ale ve skrytu duše jsem pořád doufala, že se nám třeba poštěstí brzy a nebudeme to muset nijak řešit. Bohužel, když i po roce snažení měsíc co měsíc menstruace stále přicházela, tak nastal čas problém nějak řešit.

Prvně následovala konzultace na gynekologii a spermiogram. Dle slov mojí doktorky, nynější nejčastější problém neplodnosti. Spermiogram nevyšel nijak extra zle, tak jsme se dohodli, že tomu ještě dáme chvíli čas. Ovšem ani po dalších 6 měsících se nestalo nic převratného, tak byl čas objednat se na konzultaci do CAR.

Ujal se nás pan doktor, kterého jsme si vybrali a který nám velmi sedl a na první konzultaci jsme rozebírali, jaké máme možnosti. Jako možnou příčinu toho, že se nám nedaří viděl v mých zvýšených autoimunitních parametrech. Spermiogram hodnotil jako docela dobrý, spermií je dost, jsou pohyblivý, mají trošku horší morfologii (hranice je 4 %, u nás byla naměřena 3 %). Ale nikdo prý stejně přesně neví, co to znamená. Bylo jaro, na léto jsme měli nějaké cestovatelské plány a nebyli jsme připravení, zejména teda já, jít hned do IVF.

Tak jsme se dohodli, že 3x vyzkoušíme IUI a když se nezadaří, tak po prázdninách začneme domlouvat celý proces IVF. Dle sdělení lékaře má IUI jen asi o 10 % vyšší šanci na otěhotnění než přirozený styk. Tak ať si od toho moc neslibujeme, že to jen tak zkusíme. A s tím jsme do toho šli. První IUI jsme naplánovali hned na další měsíc s tím, že není nač čekat, že si stejně spíš jen tak hrajeme.

Další měsíc jsem se dostavila 11. DC na změření folikulů, což vypadalo dobře, takže jsme se dohodli, že 13. DC to proběhne. Doma jsem si ještě ten den píchla Ovitrelle a 13. DC jsme oba s manželem naklusali na kliniku. On ráno odevzdal sperma, já jsem přišla o 2 hodiny později na zavedení. Musím říct, že až se všude píše, že se jedná o bezbolestný zákrok, tak mě to teda bolelo dost. Za odměnu jsem si vyrazila na pizzu a domů odpočívat. To bylo přesně v pátek 13. 😊 Poté už jsem fungovala v úplně normálním režimu, jako by se nic nedělo.

S doktorem jsme se dohodli, že menstruace buď přijde nebo ne a podle toho potom zavolám, jak to s námi vypadá. Na všech diskuzích o IUI jsem četla, jak holky mají testovat 14. den. To u mě nikdo nezmiňoval, tak prvních 10 dní jsem to neřešila. Ale pak mi to přeci jen nedalo a 12. den po IUI jsem si test udělala. Zběžně jsem na něj mrkla, nic tam nebylo. Tak jsem si říkala, že je to jasný, že by přece bylo divný, aby nám to vyšlo napoprvé. No a nechala jsem ho ještě položený na umyvadle a šla něco dělat. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se asi za hodinu vrátila a na testu byla vidět slaboulinká druhá čárka.

Řekla jsem si, že do toho nebudu vkládat velké naděje a uvidím po víkendu, kdy má dorazit menstruace. Moc jsem tomu testu nevěřila, protože jsem měla zkušenosti třeba s falešně pozitivními testy na covid. Měla jsem před sebou náročný víkend, hodně sportu a pohybu, tak jsem se docela fyzicky vyšťavila. V neděli večer, když jsem dorazila domů, menstruace stále nikde. Tak už mi to nedalo, udělala jsem si znovu test a jaké bylo moje překvapení, když ten už byl úplně jasně pozitivní.

Někdy je prostě dobrý vyzkoušet i něco, čemu příliš nevěříte, nakonec se to může ukázat jako dobrá volba.

P.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.