První díl najdete tady
Po půl roce jsme však naši neplodnost začali řešit s reprodukční klinikou, kam mě odeslal můj gynekolog (stále ten samý, ke kterému jsem chodila několik let). Jenže byl asi dost naštvaný, neboť jsem k němu přišla s prosbou o žádanku do CAR na větší vyšetření kvůli naší marné snaze, a jen tak po klasické prohlídce mi řekl, že se nediví, že nemohu otěhotnět, když mám ZJEVNĚ polycystické vaječníky. Byla jsem opět v šoku, neboť jsem toto spojení nikdy neslyšela. Ale na dotaz, co to je, mi jen odpověděl, že mi to tedy vysvětlí na klinice. Samozřejmě jsem si pak začala na internetu hledat informace, kvůli kterým jsem se sesypala. Zjistila jsem totiž, že nebudu nikdy těhotná a možná, že dokonce už i umírám. Naštěstí jsme se velmi brzy dostali do CAR, kde mi všechno vysvětlili a po odběrech krve a vyšetření se nic takového nepotvrdilo.
Psal se únor 2019. Konečně jsem si řekla dost a začala hledat jiného gynekologa.
Co se týče centra asistované reprodukce, byla to naše první zkušenost a teprve začátek našeho většího zjišťování větších informací o neplodnosti, vyšetřeních, možnostech… Tudíž jsme nevěděli vůbec nic a tak nám i chování personálu v pražském Pronatalu nepřišlo divné. Ba naopak. Byli jsme nadšení, že se všichni usmívají a měli jsme pocit, že s námi konečně někdo něco aktivně řeší. Jenže pokaždé jsme chodili k jinému lékaři, kde jsme museli celou naši historii znovu vykládat a odpověď všech byla akorát doporučení IUI či rovnou ideálně IVF. Ovšem do přímého umělého oplodnění jsme tenkrát dost rozhodně jít nechtěli. Velkou roli hrála nevědomost, příliš velká finanční částka, zásah do těla a prostě jsme doufali, že se zadaří počít přirozeně.
Na žádost větších a dalších vyšetření, nám však bylo odpovídáno pořád totéž. Všechny výsledky máte oba ukázkové a více není potřeba. Kromě imunologie, kde jsem půl roku brala kortikoidy a vše se pak srovnalo. Nicméně, řekli jsme si, že tedy zkusíme IUI. Hradí to pojišťovna a zase takový zásah do těla to není (údajně). Tuto možnost jsme využili čtyřikrát a bez výsledků. Vždycky jsem totiž byla ve stresu, neboť v Pronatalu celý proces IUI proběhl během asi pěti minut a ne zrovna v klidu. Což víme všichni, že není zrovna podpůrné.
V mezičasech jednotlivých IUI jsem zkoušela samozřejmě všechno možné. Řešit/neřešit plodné dny, cvičení, bylinky, možná i nějakou dietu, speciální čaje atd. Až už jsme byli opravdu zoufalí a zažádali si v Pronatalu konzultaci k IVF. Pozor, žádná žádost, jen konzultace. Paní doktorka nám však dala jen složku s informacemi a ceníkem a vlastně nám řekla, že si to máme doma pročíst a pronesla pro nás oba šokující větu – že až po celém procesu se vlastně zjistí, jestli jsem vůbec plodná. Ano, to nás oba opět dost šokovalo. A také se nám to celé nějak nezdálo.
Přítel i sám navrhl, že když tedy neustále vyšetřují hlavně mě a jeho vlastně skoro vůbec, že se zajdeme poradit jinam. Začal si také hledat androloga, ale nakonec se vlastně omylem objednal do jiného CAR. Říkali jsme si, že se tam aspoň zeptáme, jaký postup mají tam a co by třeba ještě mimo IVF doporučili. To bylo půl roku po poslední návštěvě v Pronatalu, kam se nám už ani chodit nechtělo. Mezitím jsem se já dostala na fyzioterapii a začala tak trochu lehce cvičit podle Ludmily Mojžíšové.
V únoru 2021 jsme šli na konzultaci do nového CAR k lékaři, který se nám strašně zalíbil svým přístupem. Paradoxně totiž nic nevnucoval a spíš naopak, nabízel nám, ať to ještě zkusíme sami, že můžu jet i do lázní. Výsledky prý máme oba skvělé, jen nám to může samozřejmě ještě nějakou dobu trvat. Ale že prý ani IVF není jistota. Tento přístup nás upřímně dost fascinoval. Obzvlášť u lékaře z CAR. Po několika debatách jsme se k němu za měsíc objednali znovu. Tentokrát na konzultaci k IVF. Prostě už jsme se rozhodli, že nechceme dál čekat na zázrak, který může a nemusí přijít přirozeně. Vlastně za nás rozhodlo zoufalství.
V březnu 2021 jsme si tedy od pana doktora poslechli všechny možnosti, podrobnosti k IVF včetně možných rizik a možná právě ta jeho upřímnost nás zlomila. Zažádala jsem svou pojišťovnu skrz Iscare o příspěvek na IVF. Jenže za pár dní mi volala paní z CAR, že žádost již byla schválena jinde. Pronatal totiž bez mého vědomí požádal mou pojišťovnu o příspěvek. Takže jsme museli další měsíc čekat na storno požadavku, v Iscare požádat znovu a na schválení. Ale už v květnu bylo naštěstí vše vyřešené a my mohli zahájit proces umělého oplodnění. Zcela upřímně musím říct, že se mi neskutečně ulevilo. Byť jsme do toho původně jít nechtěli.
O tom, jak to všechno proběhlo více zase příště 🙂