Poprvé jsem otěhotněla neplánovaně, přišlo prostě samo, a my jsme byli šťastný, překvapený, ale šťastný. A ve druhem měsíci jsem začala krvácet v práci, jeli jsme hned na pohotovost, a tam nám řekli, ze srdíčko netluče. Byl to šok, zavolali dalšího doktora, aby se taky podíval. Nejhorší asi na tom bylo, ze mi řekli, oběhejte si doktory na vyšetření a za 3 dny na vyčištění, já koukala jako blázen, to další tři dny mám nosit mrtvé miminko??? To přece nemyslíte vážně. Ale ano, mysleli ! … nejhorší dny v mém životě… Jinak byla to Bulovka, kde to takhle řešili.
Čas plynul a my už jsme se 3,5 roku snažili o další miminko, a to stále nepřicházelo.
Zkoušeli jsme toho hodně, vitaminy (Gynex, různé míchané čaje, cvičení podle Mojžíšové). Nic nám nepomohlo, zdravotně jsme si přišli v pořádku, říkali jsme si, že když jsem otěhotněla přirozeně jednou, že to půjde znovu. Nechávali jsme tomu tedy volný průběh, jak každý říkal, nemyslete na to, ono to půjde. Tak jsme nemysleli, plánovali jsme svatbu, svatební cestu, neměli jsme myšlenky v tu chvíli na nic jiného, a ono to stejně nepřišlo. Kamarádky okolo nás těhotné až překvapené, jak jim to šlo rychle, narovinu? Záviděla jsem, ale moc jim to přála. 
Na pokraji všech sil, a zoufalství jsme nedoufali…
Potom nás gynekolog doporučil do Gennetu, tak jsme tam šli, vyplnili všechny papíry, a narazili na strašně nepříjemnou doktorku. Měla problém s mojí váhou, a ze dokud nezhubnu nebude nic. Takže jsem to znovu ořvala… Pak z jasného nebe měla ta nepříjemná doktorka dovolenou a dali mě k jiné paní doktorce. Ta byla skvělá, a s ničím problém neměla, poprosila jsem ji, zda by si mě nemohla jako pacientku nechat. Měla toho prý hodně, ale souhlasila potom, co jsem řekla, jaký problém jsem měla s její kolegyní. V Gennetu jsme, dá se říci, podstoupili jen základ. Říkala nám paní doktorka, že pokud se nepovedou dvě IUI, ze půjdeme na důkladnější. Akorát manžel byl na spermio, a ten byl ukázkový.
Šla jsem tam ještě dvakrát, a poté hned IUI, manžel tam byl ráno, já dopoledne. Prý je procento minimální při prvním a pak se zvyšuje u dalšího. Řekla mi, že nemá cenu teď hned jít do IVF, tak jsme se domluvili, ze 2x IUI, pak IVF a pak kdyžtak zase IUI. Tak jsme se nějak psychicky připravovali na IVF. Za 14 dnů jsem si dělala test, a duch tam byl, jenže to už se nám stalo víckrát, tak další den a silná čárka .
Šla jsem na krev do Gennetu, kde bylo hCG tak strašně nízké, ze mi nemohli slíbit nic, a šla jsem zase za tři dny, zda roste. A po telefonu mi sestřička říká: „Gratuluji, maminko „, já nebyla schopná jediného slova, bylo to úžasný!!! A od toho dne přišel snad ještě větší strach, aby bylo vše v pořádku. Zprávu jsme si nechali s manželem pro sebe, kdyby se cokoliv stalo, abychom nemuseli nic vysvětlovat.
První screening – a velké procento Downova syndromu, snad mě neukamenujete, ale my bychom si ho nenechali… takže buď inovativní testy, jaký nejsou také 100% a nebo počkat do 6 měsíce. Do toho vysoké riziko preeklampsie… a poté zjištěna cukrovka, kde jsem skončila na inzulinu na ranním pícháním 66 jednotek. V 6 měsíci jsme zjistili, že miminko bude na 80% zdravé ( to je prý normální, nikdy vám neřeknou na 100%, může se objevit až po porodu.. ).
No a teď veselejší , 2.4. se nám narodila dcera Adéla, 2.900g, 49cm ve 2:35 ! Dnes jí jsou dva měsíce a jsme moc šťastný, unavený, ale šťastný 
. Porod mi vyvolávali dva dny, protože odhad váhy byl veliký kvůli inzulinu, nakonec vše v pořádku malá i já cukr. Akorát nechtěla papat, tak nepřibírala v porodnici, tak jsme tam byly 9 dní, bez manžela a návštěv. To bylo strašně dlouhý, ale díky porodnici jsme se seznámili se “sousedkou” z vedlejšího pokoje, jaká měla stejný problém s přibíráním, a dodnes se vídáme a píšeme si.
Vždy je něco zlého, pro něco dobré Holky držte se, a ať Vám jsou chlapi oporou, mně byl neskutečnou a je dodnes. Je to pro mě nejlepší manžel a pro Adélku ten nejlepší táta pod sluncem 
. Mějte se krásně a přeji všem úspěšnou cestu k miminku 
.
Nikola
Reklama
