V minulých dílech endoseriálu jsem prozradila, jak se Endo u mě začala projevovat. Ale vůbec jsem stále netušila, o co se jedná.
Můj příběh pokračuje v září 2018, kdy jsme odjeli na dovolenou na Rhodos. Hodně jsem se těšila, ale zároveň měla obavy, jak to zvládnu s bolestí břicha a zad.
Zásoba ibalginu a laktobacilů byla nutností. Bylo to dost náročný zvládnout, jelikož jsem v noci nespala a přes den si chtěla užívat krásy Rhodosu. Doufala jsem třeba, že změna stravy bříšku prospěje a půjde líp vykonat produkt na wc, ale nepomohlo to. Zácpa nebo pocity na průjem, pokračovaly dál, křeče a bolesti také.
Každý den jsem byla ráda, že jsem zvládla bez návštěvy doktora, protože si nedokážu představit, jak bych popisovala, co mi je. Pamatuji si výlet na Lindos, kdy jsem měla šílené křeče v břiše a bylo mi dost nevolno. Vzala si ibalgin, který po chvíli zabral. Ale ty bolesti břicha byly nesnesitelné a mě napadlo, že aby mi v něm něco neprasklo. Hlava šrotovala na plný obrátky a napadaly jí dost šílené scénáře.
Věděla jsem, že až se vrátím do ČR, tak musím znovu ke svému doktorovi. Stav, i po rehabilitacích se nezlepšoval a ibalgin už jsem ani nemohla vidět 😏. Jinak dovča byla krásná, miluju moře, to šumění bych mohla poslouchat pořád. Celkově Rhodos má něco do sebe. Půjčit si auto a jet vlastní cestou byl top nápad. Ale je pravda, že se mi ulevilo, když jsme přistáli v ČR. Ta cesta letadlem byla pro mě peklo z důvodu přetrvávajících křečí v břiše a pocitu na průjem.
Po příjezdu z dovolené jsem šla k praktickému dr., ten stále nechápal, že mě bolí záda a že pořád nechodím normálně na velkou. Bylo mi doporučeno dojít si na gyndu. Ihned jsem tam zašla, ale na prohlídce vše ok. Tak jsem byla ráda, že problémy aspoň s tímto nesouvisí.
Ale byla jsem čím dál víc unavená a bez nálady, bez ibalginu to prostě nešlo. Přežívala jsem každý den a doufala, že bude další den lepší, ale ono ne 🤔. Mohla jsem prospat celý den, a přesto jsem byla pořád unavená. Přišlo mi to, jak kdybych měla v sobě zánět, protože tělo se tak chovalo, ale čeho?
Nemohla jsem spát na břiše a ani si sednout do tureckého sedu. Ihned šílená bolest v dolní části zad a vystřelovalo to do levé kyčle. Což jsem posledních x měsíců měla často.
Dne 4. 1. 2019 jsem si došla na rentgen zad, protože mě tam poslal můj doktor, aby se vysvětlila ta bolest. Ale o víkendu jsme jeli na lyžovačku, což bylo pro mě osudné, jelikož pak to teprve byla jízda. Vzala si ráno ibalgin a bylo mi fajn, celý den žádná bolest a jakoby nic. Vím, že to nevyřešilo můj problém, ale mohla jsem normálně fungovat.
Noc z 5. 1. na 6. 1. 2019 byla nejhorší noc co jsem, kdy zažila. Neskutečně mě bolely záda dole v kříži a vystřelovalo to do levé kyčle. Jakýkoliv pokus o lehnutí nešlo vydržet, jak ta bolest vystřelovala. Vzala jsem si opět ibalgin, ale vůbec nezabral. Jediné, co trosku pomáhalo, byla chůze. Takže cca od 1h ráno jsem chodila po bytě a modlila se, ať ta bolest trošku ustoupí. Ve 4 ráno jsem nakonec usnula. Možná už vysílením a únavou a možná zabral trosku ibalgin.
Ráno jsem se vzbudila s nepopsatelnou bolestí břicha. Ale ta byla jiná než do té doby, daleko horší. Nešlo vstát z postele, jak mě bodalo na pravé straně. Když se mi podařilo vstát, tak jsem musela jít v předklonu, jinak jsem měla pocit, že mi v tom břiše něco praskne. Chtělo se mi zvracet, zároveň jsem měla hlad, ale jíst nešlo. Zvládla jsem sníst malý talíř polévky a bylo trošku lip, ale bolest břicha byla stále stejná a já už měla strach, že je to něco vážného. Tak jsme radši jeli na pohotovost, jelikož byla neděle. Cesta byla nekonečná. Každá díra na silnici, každý kanál nebo zatáčka bylo něco šíleného, jak to bolelo.
Co následovalo potom, o tom zase příště.
Předchozí díly seriálu si můžete přečíst zde: I, II, III, IV, V
Reklama
