V tomto článku najdete zkušenosti žen s mimoděložním těhotenstvím – nejen po embryotransferu, ale i po přirozeném otěhotnění. Více o mimoděložním těhotenství obecně najdete zde a zde. Souhrn zkušeností s dalšími situacemi zde.
Lucie
Ja ho poznala podle spineni, stale stejne svetle carky na testu, malo roustoucimu hcg a v deloze pak nebylo nic videt.. Zadne bolesti jsem nemela, bylo to po mimodelozni po transferu..
Monika
Dobrý den, po SP v srpnu 2020 mi vyšel v únoru 2021 klasicky pozitivní test, který i sílil. Byla jsem objednaná na čtvrtek na kontrolu. V sobotu mě začalo bolet v podbřišku, nic velkého, říkala jsem si, že to je normální. Bolesti se ale stupňovaly až do bodavé bolesti na levé straně. Nevěděla jsem, jak si lehnout, jakou polohu si najít, ať je mi trochu lépe. Nicméně jsem nekrvácela, tak jsem si řekla, že to prostě zvládnu. Manžel se na mě už nemohl dívat, jeli jsme ještě ten den na pohotovost. Tam mě vyšetřili, v děloze doktor nenašel nic, tak mi oznámil, ať počítám s tím, že do 24 hodin potratím. Ale píchl mi injekci na „udržení“, nevzpomenu si na název. Bolesti paradoxně po vyšetření vaginálním ultrazvukem lehce odezněly, doma už jsem jen odpočívala.
V pondělí jsem volala ihned svému gynekologovi, měla jsem nařízeno jen ležet a sám mi řekl, že těhotenství odpovídá max 4tt +3 podle MS, že nemůže říct, že v děloze nic není. Že je brzy, ať tedy přijdu ve čtvrtek na kontrolu, pokud je mi lépe. Do čtvrtka byly bolesti mírné, nic čemu bych přikládala větší pozornost a stále bez krvácení. Ve čtvrtek kontrola – „sbalte si věci a ráno nástup do nemocnice, musíme se podívat, kde to je“. V pátek ráno na ultrazvuku byla již krev v děloze, a nebylo vidět, jestli už tělo potrácí samo nebo ne. Hcg relativně vysoké, takže jsme se dohodli, že nejdříve uděláme kyretáž.
Druhý den ráno po krevním odběru se ukázalo, že hcg kleslo, ale ne o tolik, aby už tam nic nebylo. Takže to bylo jasné. Musela jsem na laparoskopickou operaci. Po probuzení mi oznámili, že mi museli odebrat levý vejcovod, ale druhý je v pořádku a není problém znovu otěhotnět. Operační, ošetřující tým byl skvělý, starali se o mě jak o vlastní a byli moc milí, soucítili se mnou. Bolesti po operaci byly, ale v závěru jsme s manželem byli šťastní, že jsem v pořádku a nemám žádné následky. Znovu se nám podařilo přirozeně otěhotnět v červenci 2021, ale znovu to dopadlo ZT. V lednu 2022 další těhu, ale znovu ZT. Naše cesta není jednoduchá, ale stále věříme. Můj manžel je mi velkou oporou.
Šárka
Dobrý den, mně se zpozdila menstruace a měla jsem silné nevolnosti. Těhotenský test vyšel pozitivně, ale po pár dnech jsem začala špinit. Gynekoložka mě poslala na odběr krve, HCG zvýšené a stejně tak i free beta HCG. Odeslala mě do nemocnice, kde asi po 2 týdnech, kdy jsem pravidelně chodila na odběr krve (hladina HCG kolísala) a ultrazvuk (pořád nebylo noc vidět), objevili embryo ve vejcovodu. Ihned jsem šla na laparoskopii, odebrali mi celý vejcovod, naštěstí rekonvalescence byla rychlá, bylo to v 8TT. Celou dobu jsem měla těhotenské nevolnosti, bolesti břicha byly jen mírné a špinila jsem. Po 3 měsících od zákroku jsem otěhotněla znovu, vše je v pořádku.
Miška
Těhotenské testy po et jsem měla negativní, 13.den jsem šla na hcg s tím, že to aspoň rozseknou a nebudu už muset brát další léky. Hcg bylo ale 11, měla jsem proto pokračovat v braní progesteronu a přijít na další náběr hcg v pátek (4 dny od první hodnoty), hcg už bylo přes 40, proto další náběr ve středu, tam už bylo hcg přes 300, měla jsem proto přijít za týden na utz – bohužel v děloze nic nenalezeno. Dr mi při utz dost mačkal břicho, aby pořádně projel vaječníky, nebylo ale nic dobře vidět, protože tam byly ještě viditelné dutinky po odběru vajíček.
Nabrali mi hcg a kdyby rostlo, měla jsem jet do nemocnice pro mimoděložní. Šla jsem do auta a dlouho seděla před klinikou, bulela a volala manželovi. Břicho začalo ale hodně bolet. Volala jsem zpět na kliniku a řekli, ať tam ještě přijdu, že mě znovu zkontrolují. To jsem už šla pro bolest v předklonu. Najednou byla u vaječníku volná tekutina, která před tím na utz nebyla. Zavolali mi ihned sanitu a kolem jedné už jsem byla na sále (laparoskopie).
Asi 1% všech mimoděložních těhotenství je břišní – tedy, že se nechytí embryo ve vejcovodu, ale úplně mimo. V mém případě se chytlo dělohy, ale zvenku. Proto hcg začalo růst tak pozdě – embryo muselo vycestovat přes vejcovod úplně ven a přisedlo k děloze z vrchu. Bylo to takové štěstí v neštěstí, protože jsem díky tomu nepřišla o vejcovod. Následně mi denně meřili v nemocnici hcg, které by mělo klesat každý den na polovinu. Tak se také stalo. Po 4 dnech mě pustili domů a za týden jsem šla na vyndání stehů a poslední náběr hcg, zda je již na nule. Lékaři doporučili jeden cyklus počkat a pak jsme mohli pokračovat s dalším transferem.
Petra
První mimoděložní těhotenství bylo mé druhé vůbec (předchozí skončilo samovolným potratem). V den očekávané MS jsem testem zjistila těhotenství a na následující týden se objednala na kontrolu (doktor chtěl vzhledem k předchozímu potratu vše sledovat detailněji). Na kontrole však nic neobvyklého neviděl, a tak jsme čekali na další kontrolu za 14 dní. Zhruba za týden po kontrole mi ráno začaly bolesti uprostřed břicha a nevolnost, spíše jsem myslela, že se jedná o zaražené větry. Postupně se ale bolest zhoršovala, a tak jsem se psychicky začala připravovat na potrat. Žádné krvácení však nepřicházelo, pouze se stupňovala bolest, která se začala posouvat na levou stranu. Večer už jsem se nemohla ani narovnat a začala jsem omdlévat. Nechala jsem se tedy přemluvit k odjezdu na pohotovost.
Po sonu břicha se potvrdilo mimoděložní těhotenství, které v tu chvíli již prasklo a měla jsem břicho plné krve. Okamžitě se tedy jelo na sál na laparoskopii. Následně jsem si v nemocnici poležela dva dny, kdy kvůli špatnému drenu jsem část strávila i na ARO. Byl mi odstraněn levý vejcovod a nejspíš vzhledem k množství ztracené krve a nutnosti transfuze mi fyzická rekovalescence zabrala asi 14 dní. Psychická pak rozhodně déle 🙂
Druhé mimoděložní bylo mé páté vůbec (předchozí opět SP) a zatím poslední. Oproti předchozímu případu jsem tentokrát krvácela, a proto jsem si myslela, že se jedná o další samovolný potrat a vše proběhne v klidu doma. Bohužel bolest se během dvou dnů stupňovala, a když se začala soustředit do pravého boku, začala jsem uvažovat opět o možnosti MT. Jakmile přišel stav na omdlení a celková malátnost, jela jsem na pohotovost. Během vyšetření lékařka neviděla nikde žádné embryo, jen volnou tekutinu v břiše. Ovšem když jsem řekla, že mám naprosto stejné příznaky jako v prvním případě, rozhodla se pro laparoskopickou operaci, která mou domněnku potvrdila.
Tentokrát se embryo uchytilo v pravém vejcovodu. Lékaři tentokrát neodstranili celý vejcovod, ale pouze jeho část, aby byla zachována alespoň malá šance na přirozené otěhotnění. Po třech měsících po operaci je však nutné podstoupit vyšetření průchodnosti. Tentokrát byla fyzická rekonvalescence o poznání rychlejší, po vyndání stehů jsem mohla fungovat více méně normálně, tedy zhruba po týdnu od zákroku.
Podělte se s ostatními o vaše zkušenosti nejen s mimoděložním těhotenstvím, stačí vyplnit tento krátký formulář
Reklama
