Začínal rok 2020 a my s partnerem se rozhodli, že po 11 letech vysadím antikoncepci a „budeme se snažit o miminko“. Z okolí jsem věděla, že to nemusí být hned – ostatně přítelův bratr mají obě děti z IVF, ale my jsme přeci oba zdraví, já (tou dobou) dost sportuji, jím zdravě, tak to určitě půjde hned. A taky, že jo! Hned v dubnu jsem otěhotněla (tenkrát pro mě, ale ten 1/4 rok byla strašně dlouhá doba – kdybych jen tušila…). Vše probíhalo jak mělo, na kontrole v 7. týdnu už bylo slyšet srdíčko, tak jsem si říkala, že je to přeci vše v pořádku a za chvilku tu s námi bude malý/malá.
V 9. týdnu jsme šla na kontrolu a těšila se, že uděláme fotku pro přítele. Nikdy na ten den nezapomenu, na ten výraz mé gynekoložky, kdy se zamlkle dívala do monitoru a urputně hledala.. už jsem tušila, že je něco špatně. Bohužel mi oznámila, že miminku přestalo tlouct srdíčko… zamlklé těhotenství .. Vše mi vysvětlila a pro jistotu jsem měla ještě druhý den přijít, že třeba to jen není vidět, ale šanci tomu moc nedávala (a já taky ne). Statečně jsem odešla domu, kde jsem to oznámila příteli a kde jsem se sesypala. Věděla jsem, že zamlklé těhotenství existuje, ale netušila jsem, že ta šance je tak veliká a že se o tom jen nemluví.
Následující den jsem šla k doktorce, kde nám to potvrdila. Po probrečené noci jsem „to“ chtěla dostat co nejdřív ven. Nechtěla jsem žít s něčím mrtvým uvnitř sebe. Ještě ten den mě poslala gynekoložka do nemocnice na kyretáž. Operace proběhla a mě po odpoledni pustili domů – tak se mi ulevilo, že tam už není mrtvý plod, a tak nějak mi to pomohlo se s tím vypořádat. Dostala jsem doporučení dodržení šestinedělí, tak jsem si naplánovala, že v září/říjnu se můžeme zase začít snažit a na Vánoce nejdéle jsem těhotná. No tak to vůbec
Mezitím jsem se s pár přáteli bavila o tom, co jsme zažili. A byla jsem v šoku, kolik známých to také zažilo, jen se o tom nechtěli bavit. Je to škoda, že se o tom nemluví, protože pak by člověk nebyl tak v šoku, že to postihlo zrovna jeho! Když je naprosto zdravý, sportuje a žije zdravě!! No blížily se Vánoce a stále nic! Už jsem začínala být nervózní, každý měsíc jsem obrečela u negativního těhotenského testu. Řešila jsem to se svou gynekoložkou, která poslala mého partnera na spermiogram. Ten dopadl otřesně, dle výsledků byl skoro neplodný!!
V tu chvíli jsem se rozhodla , že se s naším „problémem“ svěřím švagrové, která si to celé zažila a má zkušenosti s CAR. Ta nám po dlouhých diskuzích předala kontakt na pana doktora Darebného z ÚPMD Podolí, kam jsme se po novém roce objednali. Po konzultaci a všech vyšetření, včetně partnerova spermiogramu neshledal nic závratného, že by nám to nemělo jít. Partnerům spermiogram dopadl celkem dobře a jediné co, tak mně našel 4 cm velký endometriom, který by tomu snad neměl nijak vadit. Vše šlo v centru poměrně rychle a hned další měsíc jsme se s panem doktorem dohodli na IUI (samozřejmě i včetně medikace na podporu ovulace atd.), které jsme podstoupili 3x a neúspěšně.
Respektive ten třetí pokus dopadl, ale jednalo se o biochemické těhotenství. Blížil se červen 2021 a tím naše svatba. Po tom třetím neúspěšném IUI jsem se bavila s panem doktorem, že budeme mít teď svatbu a také, že už to moc psychicky nezvládám. Ten mi okamžitě s úsměvem odpověděl, že to je přeci jasné, že děti se rodí až po svatbě. Oba jsme se tomu zasmáli a dohodli se, že ještě zkusíme udělat test průchodnosti vejcovodu a dle toho se domluvíme, co dál. Pan doktor mi doporučoval zkusit ještě IUI, i skrze můj věk (v té době 28), že si myslí, že to dopadne, ale samozřejmě se můžeme rozhodnout rovnou pro IVF.
Byla půlka června a proběhla svatba a my asi týden poté jeli na test průchodnosti vejcovodů. Ten dopadl tak, že jeden vejcovod není průchozí, ale to by úplně nemuselo vadit, protože ten druhý je. Byla jsem rozhodnutá, že až vyřešíme všechny peripetie s novým příjmením, tak zkusíme IVF. Ale!! Bylo po svatbě, po „profuku“ vejcovodů a menstruace pořád nepřicházela – po těch neúspěšných měsících jsem se k tomu nijak neupínala. Byl to první měsíc, kdy jsem neřešila ovulaci a celkově jsme to nijak neřešili – už jsme byli připraveni na IVF. Zhruba po týdnu vynechání menstruace jsem řekla partnerovi, že si radši udělám test (měli jsme jít na nějakou párty) a?!!
Byl pozitivní, oba jsme byli v šoku! Po tom jednom zamlklém a jednom biochemickém těhotenství nám strach nedovolil se ani pořádně radovat. Týdny se vlekly a já se těšila na 1. screening, který se dělá na konci 1. trimestru. Nakonec to celkem uteklo a screening dopadl dobře! Konečně jsme to mohli všem oznámit. Ale strach ve mně neopadl, držel se mě až do konce a vlastně drží se mě dál
Těhotenství probíhalo celkem pohodově, až na pár běžných problémů. Na konci ledna 2022 jsem však chytla covid! Doteď netuším kde a jak, protože jsem od listopadu byla na homeofficu a (teď už manžel) ho nechytil. První den byl hrozný, takhle zle mi snad nikdy nebylo! A to jsem měla dvě očkovací dávky. Strašně jsem se bála o mimčo, ale naštěstí po všech kontrolách to dopadlo dobře a mimčo rostlo 
A máme tu veselý konec.. v březnu 2022, se nám po náročném porodu, narodila krásná zdravá holčička 
cesta k miminku u nás trvala 1,5 roku, ale to čekání stálo za to!!
Pavlína