Jsem šťastně vdaná žena, která z lásky chtěla založit rodinu. Rozhodli jsme se pro založení rodiny v roce 2017. Po 8 měsících domácí práce jsem otěhotněla. Vše probíhalo v pořádku do 10. týdne, kdy mi na prvním screeningu v nemocnici oznámili, že plod odumřel a že vývoj se v 9. týdnu zastavil. V šoku, na nic jsem se neptala, podstoupila kyretáž a šla domů. Hned po šestinedělí jsme začali znovu. Po pěti měsících jsem otěhotněla znovu.
Po špinění a špatně rostoucím hCG diagnóza: podezření na mimoděložní těhotenství. Po dvou týdnech v nemocnici sledování hCG a tekutiny za dělohou, jsem podstoupila operaci vejcovodu a kyretáž. Vejcovod už byl prasklý, plod byl starý šest týdnů. Při operaci mi byly také odstraněny srůsty na druhém vejcovodu. Ale nevzdávali jsme se.
Po roce snažení jsme navštívili reprodukční kliniku. Všechny testy (imunologie, hormonální profil, spermiogram) byly v pořádku, pouze já potvrzenou Leidenskou mutaci v homozygotní formě. Během následujících měsíců proběhla jedna inseminace a jeden cyklus IVF. Obojí neúspěšně, IVF dokonce s hyperstimulačním syndromem (OHSS). Při stimulaci 28 folikulu, zralých 25, oplodněných bez ICSI metody 21. Pátý den zbyla jedna blastocysta, ta mi byla zavedena. Těhotenství žádné.
Za čtyři měsíce od toho mi odešla sestra po boji s rakovinou prsu. Zdrcená, jsem se ještě více upnula na otěhotnění. Samozřejmě v důsledku traumatu a stresu další cyklus IVF dopadl tragicky. Menší stimulace vytvořila k odběru 11 folikulů, ale zralá vajíčka v nich byla jen čtyři. Všechna byla oplodněna ICSI metodou. K zavedení nezbylo žádné.
Vánoce 2020, přirozené otěhotnění po několika měsících. Probíhala akupunktura, homeopatie a cvičení. Čárky se barvily pomalu a nebyly moc syté. Už mi bylo jasné, co se děje. Takže do nemocnice a po pár dnech sledování objeven plod u druhého vaječníku, kde ještě zbyl vejcovod. Následovala operace a po zákroku mi bylo oznámeno, že vejcovod byl ve špatném stavu. Lékař ho odstranil, s čímž jsem předem souhlasila. Po půl roce jsme postoupili další IVF, tentokrát s dlouhým protokolem. Před ním jsme ještě udělali kolečko na genetice, vše v pořádku. Zároveň jsem podstoupila biopsii kvůli zjištění přítomnosti NK buněk.
Výsledky byly v pořádku, ale na hraně, proto mi lékařka po transferu doporučila infuze intralipidů. Manžel podstoupil nějaký ještě high-level test na genetiku spermií a ten vyšel v pořádku. Po stimulaci odebráno 15 zralých folikulů a všechny oplodněny ICSI metodou. Zbyly dvě blastocysty nejlepší kvality. Obě jsme transferovali, těhotenství bohužel žádné. Po několik měsících jsme se začali zajímat o nativní cyklus, protože si chceme nechat poslední pokus podporovaný pojišťovnou pro cyklus s náhradními buňkami. V listopadu 2021 jsem absolvovala nativní cyklus, odebrán zralý folikul, vajíčko bylo oplodněno a druhý den mi bylo transferováno čtyřbuněčné embryo. Těhotenství žádné.
V únoru 2022 jsme podstoupili druhý nativní cyklus. Tentokrát dost bolestivý. Odebrán jeden zralý folikul, oplodněno vajíčko a třetí mi bylo transferováno osmibuněčné embryo. Těhotenství žádné. Po neúspěchu jsme zažádali o adopci. Momentálně absolvujeme přípravné kurzy a zároveň se chystáme na další nativní cyklus. Lékaři se shodují, že u nás naprosto netuší, kde by byl problém, jsme pro ně záhadou. Ještě zvažuji návštěvu fyzioterapeuta, ale je to nákladné. Tak si nejsem jistá. Stále ale s manželem věříme, že se na nás štěstí usměje a budeme šťastná rodina.
Lucka, 35let 🙂
Reklama
