Předchozí díly zde – 1., 2., 3.
Hlásím se zpět po roce, co vyšel muj začátek příbehu… a jak to bylo teda dál a jak to teď vypadá?
Hysteroskopie dopadala dobře, po dvou měsících jsme mohli podstoupit další, již naše třetí IVF… Tentokrát víc léků, víc injekcí (dostala jsem se do fáze 26 prášků za den + 4 injekce).. není to jednoduchý.. nebaví vás to.. je to pořád nějaký omezovaní – řešit, co má být v lednici a co ne, kdy si to můžete píchnout, kdy si co vzít atd…
Po stimulaci jsme šli na odběr, kde mi odebrali 7 ks vajíček. Zaplatili jsme si opět prodlouženou kultivaci, takže jsme čekali 4 dny, aby nám řekli, že máme ze 7 ks jen dva, co přežily a vyvíjejí se dobře. Paní doktorka byla pro fresh transfer, tak jsme jedno embryo pátej den vložili a druhý poslali na genetiku (pro jistotu a něco zase aby človek zaplatil, že jo). Fresh transfer proběhl v pohodě a zase přislo to čekání… podělaných 14 dní…. A říkáte si … tak snad už, děloha je zoperovaná, sliznice měla 7mm, což není moc, ale stačí to … kvalita by měla být dobrá… a doufáte…nevidíte důvod, proč už by to nevyšlo, že jo …
Bohužel po 14ti dnech – test negativni …
Pokračovalo tedy čekání na genetiku posledního embrya, co jsme měli v mrazáčku. Trvalo to asi další měsíc, kdy nám zavolali, že je to kvalita 5AA a je krásný. Tak hurá do sebe zase něco nacpat, že jo. Tentokrát léčba byla zase jiná (stimulace na vklad trvala asi 3 měsíce, aby to vypadalo dobře), do toho se víc řešila sliznice, kde jsme připlatili za růstový hormon, aby to pomohlo na maximum.. tělo se nastimulovalo jak blázen, sliznice sice měla 6,7mm i po tom růsťáku, ale dle ultrazvuku byla krásně vyživená. Zaplatili jsme i Embryoglue (takový to lepidlo – 3% k úspěchu říkala doktorka) a šlo se na transfer.
V tu dobu jsem už neměla moc naději, ale říkala jsem si, že je to poslední kousek, co tam máme, tak to zkusíme a když to nevyjde, tak změním práci, pojedem na dovolenou a na nějakej čas se na to vyprdneme … už to jsou 4 roky injekcí, prášku a doufání…. Transfer se povedl jako vždy… a zase přišlo to podle mě u všech oblíbené 14ti denní čekaní. Tentokrát jsem si měla píchnout Ovitrelle injekci i před transferem, takže mi bylo řečeno, že těhotenskej test nemá cenu ani dělat, že výsledky budou jen z krve… takže cooo, 14 dní čekat ale asi 16, do slova k posrání ….
Těch 16 dní jedete pořád hormony injekce a vše, co mi řekli. Do toho jsem si začala hledat novou práci, posílat životopis a koukala po dovolený, kam by se pak mohlo jet někam na relax…
Žádný změny jsem na sobě necítila, vše bylo jako každý vklad před tím… Čekání na ten telefonát, jak dopadla krev, bylo něco šíleného…bála jsem se… doufala jsem.. no co Vám budu povídat – za celý dva dny jsem neudělala nic… A MILUJU větu – hlavně na to nemyslete … přísahám, že bych pokaždý někomu dala facku, když mi to někdo řekl…Telefon zvoní… jsem nervozní jak malý dítě na besídce, co se stydí…
… a sestra říká – je to pozitivní …
COOOOO???? Jako vážně??? Úplně jsem se rozbrečela a nevěřila tomu….takže huráááá, povedlo se to ..
To byl krok č.1.
Krok č.2 čekat na první kontrolu, zda to tam opravdu je a bije srdíčko … po zkušenosti s potratem se člověk bojí strašně moc.
Přísahám, že čekaní totálně nesnášim … A samo, že přišlo krvácení.. šok…. pláč…smutek… naštěstí to byla jen nějaká žilka, ale co si budem – šílený nervy…
První kontrola v pořádku + pořád nějaký ty léky na udržení…
Další krok byl prvotrimestralní screening… kde nám řekli, že dítě je menší, než má být, riziko Downova syndromu je 1:55, což je velký, plus riziko preeklampsie a hned na to brát prášky…
Odcházíte s pocitem, že si říkáte – PROČ ??? Proč nemůže být něco v pořádku…
A jak zjistit, zda teda Downův syndrom tam je nebo ne? buď z plodový vody nebo z krve … nám bylo doporučeno jít na tu krev, protože u tý plodový vody je sice 1% šance na potrat, ale po tom všem? Zaplatíte si svůj nejdražší odběr krve v životě.. neuvěřitelný kolik to stálo …
Výsledky ? za 10-14 dní … už se pomalu střílím do hlavy – zase čekat …
Na testu jsem byla před Vánocema a bylo mi jasný, že si počkáme déle, přece přes svátky nám nikdo nebude volat nebo psát. Na Štědrý den chodíme zapálit svíčku mým rodičům na hřbitov.. a když jsme tam byli, tak mi přišel e- mail, že je to v pořádku !! NEJKRÁSNĚJŠÍ dárek pod stromeček… a ještě u nich …
Situace ale pořád byla taková nejistá.. preeklampsie taky nic moc.. do toho časem bylo zjištěno, že mám těhotenskou cukrovku (takže po tom všem se ani nenajím????? Žádný dortíčky, jak těhotný jedí a svádí to na to ??? XY kontrol… můj rozsah doktoru byl – trombocentrum, cukrovka, gynekologie a pak docházet na víc větších ultrazvuků kvůli růstový vadě a tý preeklampsii..
Ne, prostě jak jinak, když už to má bejt vose,r tak se vším všudy, že jo… doktoři strašili, že to bude předčasný porod, ať s tím počítáme třeba ve 30tt a císařem, kvůli ty remodelaci dělohy… tak jsme se podle toho zařizovali.. nakoupili věci.. a doufali, že to bude všechno už v normě a v pořádku…
Mezitím jsme se neobešli bez NEVYŽÁDANÝCH rad od lidí, co ví úplný hovno o tomhle všem.. miluju to .. fakt… a rady jak kojit, jak uspávat atd… ty žeru ješte víc.. a jak rodit – nejlepší…
Po tom všem mi je opravdu jedno, zda to půjde spodem nebo císařem (jak strašili), zda budu kojit nebo nebudu – hlavně, ať jsme oba zdraví… to je pro mě nejdůležitější a můžeme spolu fungovat …. Je mi jasný, že kojení je nejlepší, co dítěti můžeme dát, ale když to nejde … a nebo bejt vystreslá matka = vystrestlý dítě… takže za mě tohle lepší ani neřešit, protože stejně nevíme, jak to bude, že jo …
Když to celkově shrnu, tak to bylo
: 4 roky po IVF, x set tisíc korun utraceno, 30 kg nahoře díky hormonům, šatník jak pro hrocha ale což…. Nyní jsem 35tt, náš malej klouček má 2,3 kg takže já jsem happy, že jsme došli až sem a kdyby se něco stalo, tak snad si doktoři už poradí ….
I když ta cesta nebyla a pořád není lehká.. a ani nevíme, co nás pak čeká… pořád to za to stálo! Držte nám palce a nevzdávejte to
K.
Reklama
