První díl najdete zde
Tenhle první pokus byl v květnu 2019, tak jsme si řekli, že si užijeme léto, třeba to vyjde pak samo. Nebudeme to teď řešit a uvidíme po létě. Cyklus se tak nějak spravil a o to víc člověk doufal, že třeba tyhle hormony atd. to tělo nakopnou a vyjde to. Uplynulo léto a řekli jsme si, že ještě počkáme a pojedeme na dovolenou někam k moři nabrat novou energii.
Do toho jsem zkoušela pít kontryhelový čaj, jíst mateří kašičku, každej měsíc čůrat na ovulační pásky a když tam byl náznak, tak teď hned ať máme sex… časem nás to přestalo i bavit.. Já už pak myslela jen na to, aby nebyl sex před ovulací, aby tam bylo dostatek spermií atd.. no prostě mi šplouchalo na maják, jak by se dalo říct.
Přišel únor 2020 a cyklus najednou zase nikde… tak moc jsem si přála, aby to bylo dobrý znamení. A ano, bylo !!! Na těhotenském testu se ukázaly DVĚ ČÁRKY. Ta radost byla tak veliká. Rok a půl čekání a vyšlo to. Moje mamka se v tu dobu léčila s rakovinou kůže a byla taková skleslá, ale tahle zpráva jí postavila trošku na nohy, aby bojovala a byla super babička.. měli jsme fakt ohromnou radost…
Bohužel po 6ti tejdnech přišlo krvácení .. Samovolný potrat… Ani nebudu popisovat svoje pocity.. smutek a zlost… na řadu přišel alkohol a jídlo… bylo potřeba to nějak zkousnout… takže jsem nic nezhubla a možná si ještě nějaký to kilo vyžrala a vypila..
Do toho pořád posloucháte řeči a věty typu – no jo to nevadí, to vyjde příště… Mě, ale žádný příště v tu chvilku nezajímalo, rok a půl se o něco snažíte a když to vyjde, tak o to zase hned přijdete… Na druhou stranu, když se člověk oklepal, tak si říkal: ,,vyšlo to jednou, tak to vyjde znova“.
Dále jsem užívala kontryhel, kyselinu listovou a zkoušela všechny možné babské rady… bohužel nic…
V srpnu přišla zpráva, že moje mamka má metastáze na mozku a bohužel to není operovatelné, veškerý čas a můj život šel od dětí pryč a věnovala jsem se pouze jí. Potřebovala péči 24/7 anebo hospic. Zvolila jsem volbu zabezpečit či ulehčit jí zbytek života, nejlíp jak umím. Vzala jsem si dlouhodobou ošetřovačku, přestěhovala se k ní domů, manžela nechala doma u nás a bydlela jsem tam s ní od září do 14/12/2020, kdy mi před očima umřela… NIKOMU bych tohle nepřála zažít… 3 měsíce jsem v podstatě nespala, podávala léky a injekce… ke konci měnila pleny a podávala i morfium, aby už tolik netrpěla.. udělala jsem všechno, co jsem mohla, a opravdu jsem se snažila… NEJVĚTŠÍ oporou byl můj muž a nejen za to ho moc MILUJU a moc mu děkuju.
Bylo mi 35 let a najednou jsem byla bez rodičů.. sama.. osamocená.. (táta umřel, když mi bylo 20). A pokládala jsem si otázky proč já? PROČ … to, že jsem potratila, jsem si pak vysvětlila tak, že jsem mohla poskytnout důstojný domácí odchod svý nejmilovanější osobě… a měla jsem čas se o ni postarat a věnovat se jí, jak bylo potřeba.
Život musí jít dál a díky mému manželovi jsem věděla, že s ním zvládnu všechno.. mně táhlo na 36, a tak nešlo moc ztrácet čas. Dostala jsem doporučení na jinou kliniku, a to na Ferticare Prague na paní doktorku, která umí prej zázraky. Přihlásili jsme se tam hned v lednu, protože z minulé zkušenosti jsme již věděli jak dlouho všechno trvá a taky že jo.. Paní doktorka byla a pořád je skvělá a hlavně mi všechno vysvětlila a snažila se přijít na to, v čem je ten hlavní problém.
Zase jsme šli na hromadu testů a tentokrát i na genetiku, kterou nám předtím nikdo nedělal. Na výsledky se čekalo asi 8 tejdnů. Z výsledků stěru z pochvy vysvitlo, že musíme s mužem brát antibiotika na mykoplasmu (předáváme si při pohlavním styku něco, co způsobuje neplodnost)… tak hurá, příčina se našla. Dostali jsme antibiotika na měsíc a pak se čekalo 6 tejdnů na nový stěry a pak další dva týdny na výsledky. To čekání je prostě snad ze všeho nejvíc ubíjející.
Výsledky potvrdily, že jsme se toho bohužel nezbavili, a tak jsme dostali další antibiotika a zase se čekalo…
Tuhle kliniku jsme navštívili v lednu 2021 a na stimulaci a přípravu na IVF a odběr vajíček jsme se dopracovali někdy v červnu. Dostala jsem jinou medikaci, tentokrát silnější, co umí zdravá vajíčka, co se pak pěkně oplodní (prej) . Proces byl stejnej, injekce, prášky, čípky. 14tej den cyklu se šlo na odběr folikulů (já tomu říkám vajíček ). Po probuzení jsem byla tentokrát zklamaná, že se mi nezdál tak prima sen o grilování jako minule, ale zdálo se mi, že mi ten zákrok dělá můj muž a ne, že by nebyl šikovnej, ale tohle prostě nebyl zrovna pěknej sen …
Paní doktorka nás navštívila po odběru a že odebrali 7 folikulů (vajíček), co se podařilo oplodnit. Já najednou dostala záchvat breku.. JENOM 7? Předtím jich bylo 10 a jen jedno vydrželo.. hlavou se mi honilo všechno možný. Jak je to na hovno… že mi nic nezbyde… všechno bylo zbytečný? Co budeme dělat.. Paní doktorka mě ujistila, ať se nebojím, že vypadaj pěkně.. Pátý den prodloužené kultivace jsme měli 4 embrya. Tyhle 4 kousky jsme poslali na genetiku, aby bylo jasno, zda jsou v pořádku, když předtím došlo k tomu samovolnému potratu..
Embrya se zamrazila a na výsledky genetiky se zase čekalo 6-8 tejdnů. Naštěstí bylo léto a hodně akcí s přáteli, tak to čekání tak nějak uteklo, ale je to prostě dlouhýýý. Genetika ukázala, že máme 2 embrya vhodné k embryotransferu a dvě nevhodné. Ty dvě vhodné byly nejlepší kvality, jaká může být.. Naděje byla veliká, proč by to teď nevyšlo… sliznici nastimulujou, aby byla větší a tím, že embrya jsou zamražena můžeme počkat na dokonalý prostředí pro ně… Nevidím opět nikde problém proč by to nevyšlo.
O tomhle všem se chcete s někým poradit, popovídat, prostě to ze sebe dostat. Někdy si říkám, že to byla chyba… pak se vás každej na něco ptá a ke konci vám to snad i vadí, když po stopadesáté říkáte něco, co už jste řekla. A všichni říkaj – to vyjde neboj… jasně, chtěj vám pomoct a podpořit vás, ale vy už víte, že to vyjít nemusí… ale oni v tom nežijí … neví, co každej den do sebe cpete, jak se cítíte, že prostě máte nálady na prd a někdy ne.. a že tomu prostě dáváte ten čas, protože si to přejete. I takový se najdou, že vás kritizujou a že jsem měla zkoušet čínskou medicínu a ne tohle atd atd. … slýcháte toho hrozně moc až vás to opravdu štve…
Štve vás, že vy musíte brát 3x denně prášek, 2x denně čípek, injekce a pak ty modřiny po břiše… je toho moc …
Chvilku byl klid, ale pak nastal čas, kdy by již mohlo dojít ke KET (kryoembryotransferu) a musíte tělo zase nahormonovat tak, aby bylo dobře nastaveno. V den D mi vložili embryo do dělohy. Dostali jsme i obrázek a vypadalo jako kuželka … manžel mi pak mluvil na břicho a říkal: kuželko, nezlobíš tam? A pěkně se uhnízdi …
Pokračování zde