Někdy na jaře roku 2021 jsme se s přítelem po cca půlroční známosti rozhodli, že si přestaneme dávat pozor a že až to přijde, tak to přijde. Mně v tu dobu bylo 27 let, přítelovi 36. Měla jsem za sebou téměř desetiletý vztah s bývalým přítelem a byla jsem si jistá, že teď už nechci čekat na nic, že nebudu čekat, až se zase něco „po“.. protože už nejsem nejmladší a taky se ve mě začaly probouzet mateřské pudy. A nějak vnitřně jsem věděla, že teď je to to ono, co hledáte celý život.. ale moje racionální stránka pořád hledala nějaké „jistoty“, takže ve své hlavě jsem se pořád ujišťovala, že přítel se postará, i kdybychom šli od sebe… Je rozvedený má 11letého syna, kterému by snesl i modré z nebe. Takže jsem si říkala, že prostě moje dítě nikdy bez táty nezůstane kdyby náš vztah nevyšel…
Každopádně všechny moje kamarádky otěhotněly na první dobrou, přítel už syna má, mně chodí menstruace jako hodinky, tak kde by měl být problém. První dva měsíce jsme nic neřešila, myslela jsem si, že to prostě nějak vyjde. Po těch 2 měsících se ze mě stal trošku šílenec – proč to nejde? Co je špatně? Koupila jsem si teploměr a začala si hlídat ovulaci podle STM, čůrala na ovulační testy, podle teplot a testů vypadalo, že vše je OK, tak proč to nejde? Všichni mi říkali nesmíš se na to upínat, nemysli na to.. no jo, to se řekne… bohužel, jak asi všichni víme, nejde to… ale ok snažila jsem se, upínala jsem se na další věci a říkala si, že až bude ten správný čas, tak to přijde. Naivně jsem si v hlavě říkala, že třeba před Vánoci – krásný vánoční dárek, bohužel…chodila jedna menstruace za druhou…
V březnu roku 2022 jsem šla na klasickou roční gynekologickou prohlídku – vše se zdálo být ok a všichni říkali, že gynekolog to u „mladých“ lidí začne řešit až po roce snažení, jenže já už nechtěla čekat, takže jsem mu zalhala a řekla mu, že se snažíme už rok (v tu chvíli to bylo nějakých cca 10 měsíců). Ok, tak se na to podíváme – spermiogram a můj hormonální profil – všechno ok, spermiogram ve všech ohledech nadprůměrný, až na asthenozoospermie a horší morfologii. Nikdo mi k tomu nic neřekl, můj gynekolog jen ukázal prstem na výsledky spermiogramu a řekl mi – tady je Váš problém.
A aby toho nebylo mál,o tak mi při pravidelné prohlídce vyšla cytologie na trojce, hrůza. Jsem z rodiny, kde je rakovina, nádory – proč já? Hrozila mi konizace. Přemlouvala jsem doktora, ať počkáme (přece nepůjdu na konizaci a nebudu pak půl roku čekat na to vytoužené miminko..) Doktor souhlasil, ale chtěl abych za 3 měsíce přišla na kontrolní cytologii…
V červnu jsem neklusala na gyndu s tím, že pořád nejsem těhotná a na slíbenou cytologii – vyšetření ok, počkáme co nález a pak kdyžtak nasadíme Clostilbegyt. Ok, výsledek cytologie lepší, takže podpoříme ovulaci, 12 DC přijdu na ultrazvuk a pan doktor mi píchne Ovitrelle a doporučí ideální čas sexu. 12 DC jsem přišla na gynekologii a p. doktor měl dovolenou, sestřička řekla, že to teda riskneme bez ultrazvuku a píchla mi Ovitrelle – ok, 3 dny snažení. Bohužel menstruace se dostavila.
Další cyklus, další clostík, tentokrát už i ultrazvuk – dva krásné folikuly, píchnutý Ovitrelle a doporučený sex – měla jsem naději, že konečně vím, že ovuluji, kdy a určitě to vyjde. Ovulaci jsem měla, ale dle slov doktora superovulaci – myslela jsem si, že mi prasklo slepé střevo, krvácela jsem. Zkoušeli jsme mít sex, ale víc to bolelo, než aby z toho bylo miminko a navíc to má vzniknout z lásky, ne přes bolest, takže bohužel – menstruace opět přišla. Nevadí, v srpnu poslední možnost s clostíkem, určitě to už vyjde říkal p. doktor – byli jsme akorát na dovolené, takže v pátek kontrolní ultrazvuk, domluveno, že Ovitrelle si píchnu sama až v neděli už na dovolené a pak se budeme snažit. Říkala jsem si určitě to vyjde, všichni říkají, že miminka se vozí z dovolených a navíc, my jsme teď nastimulovaní, připravení – konečně to vyjde a my si přilezeme dárek. Nepřivezli.
Pokračování příště
Reklama
