OHSS – vaše zkušenosti – Věra

Je mi 31, s manželem jsme spolu již 16 let a z toho 6 let se snažíme o miminko. Hlavním problémem je PCOS. Tohle první IVF proběhlo v srpnu 2019.

Byla středa, mé první OPU, první IVF. Na kliniku jsem jela už trochu nafouknutá a docela jsem se těšila, že po odběru to bude lepší… Při ultrazvuku mi počet folikulů neřekli, jen, že mám velkou reakci a je tam toho dost v různých stádiích. Kolik jich bylo nakonec, vlastně také nevím, jen mi po zákroku lékař řekl, že mi odsál i spoustu menších folikulů právě kvůli zmírnění OHSS. Vím jen počet zralých vajíček a těch bylo 12.

Po odběru jsem byla na pokoji do chvíle, než mi vykapala kapačka. Poté mě sestra doprovodila do čekárny, kde jsem měla počkat na lékaře. Už to jsem se moc necítila. Ale sestra řekla, že po anestézii je to normální a brzy budu doma..

Po nějaké době si mě lékař zavolal do ordinace a bavili jsme se o dalším postupu. Mně se ale zatočila hlava a začalo se mi navalovat. Na to mi řekl, že se u mě už trochu rozjíždí OHSS, proto musím hodně pít a odpočívat a bude to v pořádku. Na zvracení, že je mi z hladu (byla jsem stále nalačno) a doma se mám pořádně najíst. Ještě dodal, že transfer bude v pátek. Pokud bych se cítila nějak nekomfortně, mám zavolat a uděláme až KET.

Jela jsem tedy domů, ale i tam jsem toho moc nesnědla, nešlo to. Šla jsem si lehnout a vyspat se z anestézie – to bylo ještě celkem fajn. Ale později k večeru jsem měla hrozné bolesti břicha, nemohla jsem ležet na boku a bylo těžké se posadit. Pak se mi začalo stále více navalovat. To už mi nedalo a začala jsem si hledat něco víc o OHSS – moc toho nebylo, ale pamatuji si dvě informace hrozící infarkt, selhání plic… No, nic moc.

Později večer bylo jen hůř, až jsem skončila v bolestech u záchodové mísy, úplně zpocená. Klepala se zimnicí a „zvracela“, ale kromě stále přijímaných tekutin, nebylo co. Není na co čekat, v papírech z CAR bylo, že při potížích po 16. hodině volat 155. Tam nám ale jen řekli, že pokud to jde, máme jet na pohotovost vlastní dopravou.

A tak jsme po jedenácté večer vyjeli na nejbližší pohotovost. Když jsme se konečně dostali na gynekologické oddělení, bylo mi sděleno, že půjdu na pokoj a ráno se na mě někdo podívá. S tím jsem nesouhlasila, protože je mi zle teď (a taky jsem pořád myslela na ty infarkty z internetu). Po dost nepříjemném prohlédnutí doktor usoudil, že problém je volná krev z ranek po punkci a musím na sál, co nejdříve.

Jen to trochu komplikovaly ty dva litry tekutin, co jsem vypila. Každopádně ve dvě v noci jsem se dostala na sál, kde mi odsáli tekutinu z břišní dutiny a dostala jsem do boku drének, aby odváděl další, stále se tvořící. Drén mi vyndali za dva dny, ale tekutina rankou stále unikala, ještě asi tři dny. Když už to vypadalo, že půjdu domů, přišly výsledky jaterních testů. Komunikace s lékaři byla katastrofální (neustále jsem narážela na to, že co jsem asi čekala, když jdu na IVF a jestli na to nemám, ať jdu do děcáku atd.). Nakonec jsem se dozvěděla, že mám natolik zhoršenou funkci jater, že hrozí až selhání.

Domů jsem za dostala po dvou týdnech, na dobré slovo, že se budu hlídat, protože hodnoty se vracely velmi pomalu. Doléčení doma, než byly jaterní testy jakž takž v pohodě, trvalo ještě asi tři týdny. Ještě bych dodala, že ve zprávě z nemocnice mám napsané, že mi při výkonu odsáli krev. Lékaři v CAR říkali, že to byla jen tekutina a zanedbatelné množství krve. Tak nevím.

Kvůli OHSS jsem byla 2 týdny v nemocnici, poté ještě asi tři týdny doma a přísnou dietu jsem měla ještě víc než měsíc. Na transfer jsem šla až v lednu, tedy po čtyřech měsících od punkce.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *