Naše společná cesta začala v listopadu roku 2016, kdy jsem poznala svého nynějšího partnera, teď už snoubence😉Téměř od začátku jsme oba cítili, že jsme potkali toho správného partnera pro život. Partner měl v tu dobu 4letého syna z předchozího vztahu a já měla jasno, že ve 30 letech už je čas na vlastní miminko. V lednu 2017 jsme začali zkoušet doma. Každý měsíc na testu pouze ta jedna čárka. Po půl roce jsem začala používat ovulační testy, směrovali jsme sex na „plodné dny“, ale každý měsíc opět a ta stejná písnička v podobě jedné čárky. Každý ten měsíc byly potoky slz a partner už řekl STOP.
Vyprdneme se na to, ono to přijde samo. Ale samy přibývají i roky, co si budeme. Začal rok 2018 a já jsem si ke své práci našla ještě brigádu, abych nemyslela neustále na miminko a v létě jsme mohli letět všichni 3 na dovolenou k moři. Byla to fuška pracovat 8h u sebe, dalších 5h 3x v týdnu jinde, vracet se domů v půlnoci a v 5h ráno zase vstávat. Ale plnilo to účel a já na to vysněné miminko neměla čas myslet. V dubnu jsem zaregistrovala, že mám malé zpoždění a bolestivá prsa. Udělala jsem si tt, který byl negativní a další den jsem mrcha přišla. Byla slabší a kratší, ale nijak jsem se tomu více pozornosti nevěnovala, ten test byl přeci negativní.
Uběhl týden a prsa stále bolela. Udělala jsem další tt a poprve v životě jsem viděla //. Běžela jsem za partnerem, že jsem konečně těhotná, ale čárka na tt. Byla slabší, než by měla být a já pořád slabě krvácela. Druhý den jsem volala paní doktorce, že mám pozitivní tt, kde mě sestra odbila slovy: “ Jak jste na to prosím přišla, objednám vás až za 3 týdny.“ Říkala jsem, že už týden krvácím a test je pozitivní. Opět mi odvětila: „No tak zítra přijďte, ale budete tu čekat, než bude mít paní doktorka volno.“ Položila jsem telefon a rozbrečela se partnerovi na rameni.
Následující den, byl to pátek a mám to i po těch letech v paměti, jako by to bylo včera.. Při utz se na mě paní doktorka podívala a řekla mi: „Je mi to moc líto, ale máte mimoděložní těhotenství v pokročilém týdnu, zavolám vám rychlou a pojedete rovnou do nemocnice.“ V tu chvíli se mi zbortil svět jako hrad z karet. Partner pracoval 3 min od mé doktorky, řekla jsem, že dojdu za ním a pojedeme spolu. No abych to zkrátila, doma jsme sbalili věci, jeli do nemocnice a já šla během 10 min na sál. Po probuzení byl verdikt, jste v pořádku, ale museli jsme Vám vzít levý vejcovod, ale nebojte se, šanci na další těhotenství máte stále, určitě to přijde brzy. Dodržet šestinedělí a můžete se snažit znovu. Uběhl půlrok, u nás se nic nedělo a já se rozhodla nás objednat do CARU na vyšetření.
Hned na první na návštěvě se nás snažili natlačit do IVF, ani jeden z nás pomalu nevěděl, co to znamená, ale už jsem si měla píchat injekce podle doktorky. Upozornili jsme ji, že bychom chtěli nejprve nějaké vyšetření a jako první zvolit šetrnější a přírodnější cestu. Ok, další měsíc jsem začala brát Clostilbegyt, proběhl utz, píchnuti Ovitrelle a plánovaný styk. Takhle to bylo 4 cykly po sobě a žádné výsledky. Navíc to nebylo úplně příjemné ani pro jednoho, dnes, teď a tady musíme. Nějak se nám náš oblíbený sex oddálil a my jsme spolu už mimo plánované dny nespali. Rozhodla jsem, ze tedy půjdeme do IVF a přítel souhlasil. Začala stimulace injekcemi, odběr 16 vajíček, všechna oplodněna a za 5 dní proběhl et 5 denní blastocysty a 5 dalších nám zamrazili.
Následovalo 14 dní do testu, já byla na neschopence a samozřejmě těch 14 dní se nedá vydržet 😅a známe to asi všechny🤣8. den jsem měla ty vysněné // a já byla štěstím bez sebe.. 1 utz, 2 utz vše v pořádku, srdíčko bilo a my už jsme se začali těšit. Přišel den, kdy měla proběhnout poslední návštěva caru, než mě předá doktor obvodní gyndr. Doktor se na mě podíval a říká: „Je mi to, paní, moc líto, ale srdíčko nebije a plod už nežije.“ Opět se mi zhroutil svět a já už další snahu vzdala. Za týden proběhla revize a opět následovalo šestinedělí. Já jsem se oklepala a byla rozhodnuta jít do dalšího transferu, kde partner rozhodl dát 2 embrya. Věděli jsme, jaká jsou rizika, ale i přesto jsme do toho šli. Tentokrát byly 8. den //, ale 11. den už nic. Proběhlo biochemické těhotenství stejně jako další KET. Žádala jsem při další návštěvě nějaká další vyšetření, tohle se přeci naděje jen tak, ale bylo mi panem primářem řečeno, že už všechna potřebná vyšetření máme a tohle se bohužel stává.
Pokračování příště