Předchozí díl najdete zde
Začala jsem cítit, že už pro car nejsme úplně aktivní pacienti a byla jsem z toho dost smutná. Šli jsme do dalšího ketu, který dopadl / čárkou na testu. Další návštěvu jsem se dostala k jinému lékaři, který se divil, že po 4 transferech nemám hotová tahle a tahle vyšetření a to, co mi pan primář nechtěl udělat, šlo na jedné návštěvě u jiného lékaře.. Primář asi šetřil kapsu nebo nevím podle čeho usuzoval, že zrovna já nemusím mít tato potřebná vyšetření. Po posledním neúspěšném ketu jsme dostali konečně žádanku na párovou genetiku. Žádanku jsem si brala od doktora se slovy, že se uvidíme, až budu mít výsledky. Já ale bohužel byla rozhodnuta, že do tohoto caru už v životě nevstoupím. Nejenom, že jsme tam nechali xxx tisíc, ale vlastně nám krom žádanky na genetiku nepomohli a opravdu bylo vidět, že ani vlastně nechtějí.
Byl to správný krok! Dodnes nelituji, že jsem si vybrala pro testy na genetiku ÚPMD Podolí. Po 6 týdnech si nás pozvala paní doktorka na výsledky párové genetiky. Já jsem byla v pořádku, partnerovi našli 2 věci, které ale nebrání početí zdravého miminka. Bylo leden 2022 a já šla na první konzultaci do nového caru. Hned na první návštěvě jsme dostali žádanky na reprodukční imunologii a další potřebná vyšetření, která byla problém ve starém caru udělat. No vida, našel se problém, alergie na partnerovo sperma. Následovala léčba kortikoidy. Při léčbě jsme absolvovali 5 pokusů IUI, mimochodem tu nám ve starém caru ani nenabídli. A když jsem se na ni zeptala, údajně pro nás nebyla vhodná, ale proč, to nám nikdo nevysvětlil. No nic, to jsem zase odbočila😅
IUI se bohužel ani jedna nezdařila a my jsme se rozhodli zkusit 2. a poslední cyklus IVF. Byl opět leden 2023 a já měla s další MS začít stimulovat na IVF. Při kontrolním utz bylo vidět 13 folikulů, super, naplánovalo se opu, kde bylo odebráno 9 vajíček, všechna zralá, oplodněná a následovalo dalších 5 dnů čekání. Počet vajíček mě překvapil, ale doktor mi říkal, že po 35. roku už je ta kvalita a počet vajíček výrazně nižší než před těmi 4 lety. Výsledek byly 3 hezké blastocysty, 1 pomalejší. Proběhl transfer a 3 se mrazily, 1 samotné, 2 dohromady, protože to jedno bylo pomalejší, ale šanci mu chtěli dát. 7. den jsem na tt našla //. Opět radost, že po 4 letech vidím ty dvě čárky. Ale radost netrvala moc dlouho. Po 14 dnech jsem měla jít na krev a já začala den před slabě krvácet. Výsledek bylo opět biochemické těhotenství. Byl březen a my jsme se v rodině dozvěděli, že naše maminka onemocněla rakovinou plic. V tu dobu jsem neměla pomyšlení na další pokusy, hlavně, aby byla naše milovaná maminka v pořádku. Bohužel maminka na konci dubna nemoci podlehla a odešla nám do nebíčka.
Partner přišel s tím, že hned jak to půjde, mám se objednat na transfer se slovy. Říká se, že když nám jedna duše odejde, druhá nám zase přijde.. Měsíc jsem nad tím přemýšlela a nakonec jsem se rozhodla, že maminka, která to se mnou celou tu dobu prožívala, by se takto taky rozhodla a že nám tu naši dušičku určitě pošle. Objednala jsem se na polovinu června na utz, kde bylo všechno připravené jako v postýlce. Došlo na den D, kdy jsem si ráno volala, kdy si mám pro ta naše 2 embrya přijít. Když jsem přišla na oddělení, paní embryoložka mi oznámila, že ta 2 embrya, co byla pohromadě, tak jedno bylo špatné a druhé pomalejší. Takže rozmrazili i to naše poslední embryo, které nám společně s tím pomalejším transferují. Byla jsem z toho špatná, možná i naštvaná, protože bez našeho svolení rozmrazili všechna embrya. Já jsem měla v papírech napsaný transfer 2 embryí, ale pouze z toho důvodu, že byla ta 2 zamrazena pohromadě.
Došlo k chybě komunikace mezi doktory a nám bohužel nezbylo žádné další embryo na případný další pokus. No, dneska jsem za to jejich rozhodnutí možná vlastně i ráda, protože náš poslední pokus vyšel, dneska začínáme 18tt a čekáme naší vymodlenou a hlavně zdravou holčičku Haničku❤️Jméno vybral tatínek po naší mamince, která nám tu naší princeznu poslala a dává na nás pozor z nebíčka ❤️
Holky, i když se občas zdá, že je všemu konec, nikdy to ten konec není, protože konec má být vždycky šťastný 😉Nevzdávejte se, ten pocit štěstí za to opravdu stojí a na každou z nás ta dušička někde čeká a tu cestu si k vám najde😉
Renča