Metody Asistované Reprodukce Pro Začátečníky
O diagnostických předehrách, které předcházejí samotný metodám asistované reprodukce, jsme si popovídali v předchozím článku. Většinou se nečeká na to, až jsou k dispozici všechny výsledky, protože vyhodnocení některých vyšetření trvá dost dlouho, a rovnou se vyzkoušejí některé levnější a méně náročnější způsoby asistovaného početí.
Úplně nejjednodušší je tzv. plánovaný styk. Familiárně tomu říkám „nařízená romantika“. Princip této metody je prostý. Jako každý jiný spočívá v tom, že se v pravý čas musí setkat připravená ženská pohlavní buňka se spoustou dokonale připravených mužských pohlavních buněk. V našem případě je to relativně přirozenou cestou – souloží. Výhoda metody tkví v tom, že se vše odehrává doma.
Nevýhoda je, že onen akt musí proběhnout v přesně naplánovaný okamžik, což samo o sobě může být frustrující. Další drobnou nepříjemností je, že vám do toho dost kecá doktor, čímž se z toho jakákoliv romantika vytrácí úplně. Samotnému domácímu aktu předchází totiž několik návštěv gynekologické ambulance, polykání hrstí léků nebo píchání injekcí do břicha. Na straně pána je třeba zase zajistit, aby materiál nebyl příliš mladý a tudíž neuzrálý nebo to naopak nebylo jen pohřebiště buněk s ocáskem, které nedostaly svou příležitost. Toto se vyřeší povinnou několikadenní abstinencí. Tedy tou pohlavní.
Alkoholová abstinence je při této metodě naopak naprosto nežádoucí. Lahvinka vína nebo štamprlík něčeho tvrdšího před takto dokonale naplánovaným aktem kolikrát dá zapomenout, že se to teď prostě MUSÍ a může pomoci navodit lepší atmosféru. A ač nejsem zrovna typ kýčovité „zdobilky“, která potřebuje mít postel osvětlenou svíčkami jako na hřbitově o dušičkách, posypanou okvětními lístky růží jak v Egyptském All Inclusive hotelu a pouští u toho sountrack z Fifty Shades of Grey, vytvoření atmosféry doporučuji rozhodně nepodcenit.
Po tolika návštěvách lékaře a celém tom plánování je prostě nutné se trochu snažit a navnadit, aby vůbec byla na obou stranách chuť. A aby toho nebylo málo, den poté je víc než doporučováno to zopakovat, tzv. pojistit. Chce to prostě spoustu odříkání a snahy. Obzvláště, pokud to tahle nařízeně neděláte poprvé.
Co se týká finanční náročnosti, zde záleží hlavně na vaší fantazii, kolik utratíte za prádélko a dekorační předměty. Jinak se platí jenom v lékárně drobný doplatek za medikaci.
Když tento způsob nezabere, nastupuje metoda inseminace (IUI). Celé dětství a dospívání jsem se pohybovala mezi zemědělci, a tak na mě toto slovo působí nedůstojně, pokud se o něm mluví u člověka. Tak nějak pořád vidím krávu zaparkovanou hlavou v boxu, z druhé strany jenom samé kravské zadky s oháňkami od hnoje, mouchy, vlaštovky a dlouhatánskou igelitovou rukavici… A ač jsem návštěvy kravínů s taťkou milovala, této představy se při zaznění slova inseminace už nikdy nezbavím. A jelikož jsem cynik, a nikdy jsem neviděla, jak to vypadá na straně býka, pustila jsem si během psaní tohoto článku reportáž na youtube z nějaké inseminační stanice z cyklu Farmárská Revue. Nedělejte to, moc mi to nepomohlo😊.
Když bych měla popsat rozdíl mezi „nařízenou romantikou“ a inseminací, v podstatě se to liší pouze v tom, jakým způsobem se dostanou spermie do těla dámy. Samotný akt se tentokrát neodehrává v ložnici, nýbrž v gynekologické ambulanci nebo na zákrokovém sále. U ženy je to obyčejně bez orgasmu, pán je na tom o chloupek lépe. Stejně jako u plánovaného styku tomu předchází několik vyšetření, přesné určení ovulace, pánova abstinence, spousta léků a injekce. V den „I“ se nejprve dostaví pán a v tajuplné kabince s materiály pro dospělé naplní odběrový kelímek. Obsah jeho kelímku se pak zkontroluje a propláchne, aby zbyl jen ten nejlepší materiál. O dvě hodiny později se dostaví dáma, identifikuje jméno na připravené inseminační stříkačce a pak už je to podobné jako v tom videu. Teda kromě oháňky a dlouhé rukavice. Otázka několika vteřin.
Moje první inseminace probíhala na zákrokovém sále. Na tom stejném, kde hysteroskopie. Sál byl starý, prostorný, celkem prázdný, obložený zelenými kachličkami, uprostřed byla lampa a křeslo – naležato. Teda to křeslo, lampa byla namířena přesně do „temných míst“ ležící pacientky. Už samotný tento pohled působil hororově. Podle pokynů jsem se položila na lůžko. Doktor mi popsal, co se bude dít, nainstaloval zrcadla a opravdu za malou chviličku bylo po všem. Ovšem! Následovala půlhodina, kdy jsem tam měla zůstat nehybně ležet. Asi aby nepřišlo nic nazmar nebo co. Nesměla jsem se ani hnout, zvednout hlavu, zatnout břicho a taky sundat nohy z opěrek. Intimní místa mi přikryli koncem papírového ubrusu, na kterém jsem ležela. V této nedůstojné poloze jsem opravdu musela zůstat třicet minut.
Nechali mě tam samotnou. Prsty na nohou mi mrzly. Měla jsem dost času přemýšlet o tom, co se mi to sakra děje. Z nudy jsem počítala ty ošklivé zelené kachličky, co jsem měla nad hlavou; byly malé, takže jich bylo hodně. Tato scéna můj vztah ke slovu inseminace nevylepšila… Aby toho nebylo málo, můj tehdejší pan doktor trval na tom, že se to musí druhý den zopakovat. Takže si tu parádu člověk užil hned dvakrát. Jak jste asi pochopili, i když se už oprostím od živočišné výroby, tento zákrok nemá s romantikou pranic společného ani v lidském světě. Ani náznakem. A ani se to nedá jakkoliv vylepšit.
Pokračování zde
Reklama
