První díl příběhu zde
První test jsem si udělala 7 dní po transferu a jeden den před očekávanou menstruací. Raději jsem s ničím nepočítala po neúspěšných IUI. A ejhle, byl tam duch. Test jsem dělala, když manžel vstával do práce. Nechala jsem ho na WC, takže když mi přišel dát pusu před odchodem, byl úplně nadšený že to vyšlo. Já se ho snažila uklidnit, že to prostě ještě není jisté (byla jsem strašně skeptická). Každý den jsem si dělala test a zdálo se mi, že 4 testy po sobě vůbec nesílí. Takže jsem už 10. den běžela k mé dr na krev.
Měla jsem strašný strach, abych nebyla zase mimoděložně těhotná. Hodnota hCG 10. den byla 238. Další odběr proběhl na klinice 11. den, protože jsem dostala z Amelgenu kvasinky. Hodnota 11. den byla 395 a já se potichounku začala těšit. Další odběr pro můj klid proběhl 15. den, kdy hodnota byla 2482. Pak se stalo neočekávané a já začala špinit kolem 4tt, pak přišlo krvácení v 5+4. Nebylo nijak silné, ale já byla neskutečně nešťastná, že jsem o svou bublinku přišla. Díky bohu na utz bylo vše v pořádku a naší malé bublince už tlouklo srdíčko ❤️.
Další šok přišel o týden později, kdy jsem se v noci vzbudila a všude v posteli byla krev. Takže další kolo na gynekologické ambulanci, díky bohu bylo opět vše v pořádku, ale důvod krvácení nezjištěn. Dále bylo těhotenství celkem klidné, občas zvracení, a ve 28tt jsme prodělali COVID bez teplot, jen se šílenou rýmou. Poslední týden 6. měsíce si mě manžel vzal a já si to užila i jako těhulka.
Poslední měsíc těhotenství jsem chodila na jeden prst otevřená, a tak jsem si říkala, jak to brzy přijde. Snažila jsem se tu naší holku už dostat ven a zároveň jsem se připravovala na porod, na který jsem se neskutečně těšila (dělala jsem napářky, pila maliníkový čaj, manžel dělal masáž hráze). Termín porodu byl 11.5., naše holčička se rozhodla, že si 10.5. v úterý ve 3:50 vypustí bazének, a tak jsme jeli do porodnice. V porodnici nám sdělili, že když jsem bez kontrakcí, mám 24h na samovolné rozjetí porodu.
V úterý ve 23h začaly nepravidelné kontrakce po 8-12 minutách, pořád mě chodili kontrolovat, až najednou při monitoru začaly malé padat ozvy. Díky bohu bylo za chvilku vše v pořádku, ale já už nesměla jíst ani pít, kdyby byla akutní sekce. Ve středu 11.5. v 9 hodin ráno píchla doktorka zbytek plodové vody, kontrakce byly po 5 minutách a já otevřená na 2 cm. V 10 hodin první kapačka oxytocinu a začala naprosto neskutečná bolest a kontrakce po 2 minutách, byla jsem ráda, že jsem se dokázala alespoň na chvilku nadechnout.
Po 3 hodinách kdy mi dokapala první kapačka oxytocinu, jsem byla otevřená na 5 cm, dostala jsem další kapačku. Bolesti už byly šílené a ve 3 hodiny jsem řekla, že chci epidurál. To bylo jediné, co jsem na bolest absolutně nechtěla. Čekala jsem, jak epidurál bude fajn a já nic neucítím. A alespoň na chvilku si odpočinu. Bohužel jsem pořád cítila, jak malá strašně tlačí. Ale doktor mi tvrdil, že to není možné, že prostě netlačí, že jsem pořád otevřená pouze na 5cm.
Po 2 hodinách s epidurálem se stále nic nedělo, a tak se rozhodlo pro akutní sekci a v 17:42 vykoukla na svět naše holčička ❤️. Po dlouhých 36 hodinách jsem byla opravdu ráda, že to nakonec dopadlo dobře a akutní sekcí. Hodně mě mrzelo, že jsem se na přirozený porod těšila a připravovala. Ale byla jsem ráda, že už je to zamnou a moje holčička je s námi a zdravá. Nakonec šla na termín 11.5. v 17:42 s mírami 51cm a 2860g – naše krásná dcera Lilien.
Moc za ní děkujeme IVF centru v Plzni ve Smetanově ulici IVF Zentren prof. Zecha a celému jejich personálu a hlavně panu doktorovi Hradeckému. V mrazáčku nám zbyli 2 sourozenci a za nějaké 2-4 roky si půjdeme pro jednoho z nich. Takže doufám, že to půjde tak hladce jako s naší holčičkou ❤️
Terka
Reklama
