Cesta k druhému dítku – první díl

Moje první těhotenství vzniklo přirozeně. Úplně učebnicový příklad – po x letech jsem vysadila HA a půl roku poté jsem na testu našla dvě čárky. Trochu jsem se původně bála, moje máma měla velké problémy s otěhotněním jak se starší sestrou, tak se mnou. Vzhledem k tomu, že já jsem ta, co dědí ty lepší věci z předchozích generací a na sestru stačilo hodit trenky, byla jsem opravdu šťastná, že to vyšlo bez problémů. Ovšem, o téměř 5 let a jeden rozvod později jsme se se současným mužem rozhodli pro druhé dítko. Já už jsem s tím příliš nepočítala, že bych druhé měla, ale osud mi poslal do cesty bezdětného čtyřicátníka.

Koncem roku 2017 jsme tedy započali aktivní snahu. Já jsem pro jistotu nasadila Gynex, takže mě poprvé v životě začaly před menstruací bolet prsa. Muže jsem se po pár měsících opatrně zeptala, jestli by taky nechtěl snahu podpořit nějakým vitamínem. Netušila jsem, jak bude reagovat, ale naštěstí v pohodě souhlasil. Po půl roce jsem byla na pravidelné preventivní prohlídce a můj gynekolog věděl, že se snažím otěhotnět. Když zjistil, že jsme zatím bez známky úspěchu, zeptal se mě, jestli už to chci řešit. Táhlo mi na 33, muži bylo 44, pro reprodukční medicínu skoro na prahu důchodu😊 Nechtěla jsem to odkládat, chtěla jsem vědět, na čem jsme a souhlasila jsem. Muž byl vyslán na spermiogram, já na kontrolu po ovulaci.

U mě nebyl nalezen v tomto ohledu žádný problém, ale muži vyšel spermiogram s diagnózou asthenozoospermia. Pan doktor nám vysvětlil, že jsou línější, muže si pozval na odběr krve kvůli hormonům a následně na kontrolní spermiogram po 3 měsících a doporučil vitamíny, tam jsem však byla o krok napřed, tuším, že o necelý měsíc.

Druhý spermiogram dopadl lépe, ale se stejnou diagnózou, takže jsem s ním skočila na gynekologii a tam mi hned doktor vystavil žádanku do CARu a doporučil mi Pronatal v Praze. V těchto zařízeních jsem neměla žádný přehled, vlastně mě ani nenapadlo si nějak extra vyhledávat recenze. Navíc jsem v Pronatalu byla v prvním těhotenství na obou screeninzích, což jsem vnímala jako pozitivní zkušenost, a jako bonus byla dobrá dojezdová vzdálenost a tak jsem se tam objednala.

Dostala jsem termín 5.10.2018 a měla jsem čas se pustit do prvotního studia 😊 Přidala jsem se do skupinky o umělém oplodnění na facebooku a ta se mi na následující měsíce stala nekonečným a skvělým zdrojem informací a zkušeností. Vstoupila jsem tak do světa mnoha zkratek a cizích slov. Na první konzultaci mi doktor udělal utz, zkonstatoval, že je v jizvě „notch“ a doporučil mi v případě IVF nevkládat víc než jedno embryo, v čemž jsme se shodli. Pozval mě na odběr krve na hormonální profil a muže na spermiogram. Na další konzultaci už jsme měli jiného doktora, který mi opět dělal utz a zatvářil se poměrně vystrašeně. Přivolal si i vedoucího lékaře, který podotknul, že je tam prostě nezhojená část. Já jsem se v tu chvíli začala strašně bát, že mi těhotenství zakážou.

První porod totiž skončil akutním císařem a v jizvě mi po zhojení jednoduše zůstala díra. Ne velká, ale byla tam a pro ně byla podstatná. Nicméně, když jsem se oblékla, doporučili mi vyzkoušet inseminaci, protože moje výsledky dopadly dobře a mužův spermiogram byl podobný jako ten předchozí. Dostala jsem Clostilgebyt na 3. – 7. den v dávce 1 – 0 – 1 na zlepšení ovulace. Ovulaci to bezesporu zlepšilo, moje nálady však byly horší než nejhorší verze PMS. Na kontrole se navíc zjistilo, že se mi udělaly hned 4 folikuly a dali mi ke zvážení, jestli IUI vůbec budeme zkoušet. Vzhledem k tomu, že se nám s mužem ani náznakem nedařilo otěhotnět, šli jsme do toho a stejně tento pokus nebyl zakončený úspěchem. Jen jsem díky injekci Ovitrellu zjistila, že se dokážu sama bodnout 😊

Na konzultaci poté se nás doktor zeptal, zda chceme zkoušet další IUI nebo jít do IVF. Já jsem neváhala, potřebovala jsem, aby se něco dělo, a muž byl taky pro. Byla to akorát půlka prosince, tak jsme se domluvili, že odešlou žádost na pojišťovnu. A já se v lednu objednám, až dostanu menstruaci, abych mohla druhý den přijít pro stimulační protokol a injekce. Když ten očekávaný den nastal, celá rozechvělá jsem minutu po osmé volala do Pronatalu, že UŽ! A oni mi řekli, že nemají schválení od VZP a že tedy za měsíc! To bylo jak kdyby mě poslali skočit z okna! Nehodlala jsem se s tím smířit a volala jsem na VZP.

Absolvovala jsem kolečko po půlce republiky a za dvě hodiny jsem měla schválení v mailu a rovnou jsem si vyřídila předoperační, které bylo požadované před odběrem. Druhý den jsem si tedy mohla vyzvednout protokol, léky. Když jsem svírala všechny ty krabice, v tu chvíli můj muž pochopil, jako moc vážné to je. Vypadal skoro až rozhozeně, co nás (mě) to čeká. Měla jsem Gonal a Cetrotide. Gonal je naštěstí na aplikaci v podstatě blbuvzdorný, ale postup na Cetrotide jsem si radši několikrát zkoukla na youtube. Injekce jsem si píchala skoro až s nadšením. Viděla jsem v IVF totiž naprosto jasnou cestu k otěhotnění. Skoro bych až řekla, že jsem vůbec nepřipouštěla, že by to nemuselo vyjít. Proč by to nevyšlo? Vždyť jsme naštěstí měli oproti jiným jen jeden malý problém, se kterým si IVF dokáže poradit!

Při výběru nadstandardních metod nám doktor doporučil využít ICSI, prodlouženou kultivaci a vitrifikaci. To jsme zaškrtli. Při utz kontrole úrody mi doktor řekl, že to vypadá na cca 15 folikulů a že odběr bude za tři dny. Těšila jsem se na něj, byla jsem nafouklá, cítila jsem se jak nosnice. Den dva před odběrem jsem se už bála třeba i ohnout, aby to nepopraskalo 😊 OPU proběhlo bezproblémově a po něm mi doktorka řekla, že odebrali 28 (!!!) folikulů a z nich 14 vajíček, 3 zralá, 9 k dozrání a 2 nezralá. Vzhledem k tomu počtu u mě bylo zvýšené riziko OHSS, musela jsem teda za dva dny přijít na kontrolu, kde se mělo rozhodnout, jestli bude transfer nebo budu muset čekat na KET. Naštěstí jsem preventivní doporučení a vypití jednoho oceánu denně a zvýšeného příjmu bílkovin dodržovala od začátku, taky jsem si po OPU vzala v práci volno a opravdu jsem ležela, protože kromě bolesti a pocitu vykuchaného kapra, jsem se doma taky složila.

Kontrola dopadla naštěstí dobře, vaječníky byly zvětšené, ale bez tekutiny a ET nic nebránilo.

A jak bylo dál? To se dozvíte v dalším díle – zde


Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *