Předchozí díl si můžete přečíst zde
Rok s rokem se sešel a pomalu jsme začínali přemýšlet nad druhým potomkem. První už měl více, než rok a tak jsme si říkali, že je na čase zkusit mu pořídit sourozence. Pořád jsem ještě kojila, ale nechtělo se mi přestávat. Tak jsem si říkala, že jelikož máme ještě zamraženo, zkusíme KET v nativním cyklu. Po porodu jsem měla cyklus snad pravidelnější než před ním, tak jsem si říkala, že s ovulací snad problém nebude, když je cyklus skoro jako hodinky. Poprvé jsem nad transferem začala uvažovat v říjnu roku 2021. Jenže ten měsíc měl svatbu brácha a měla jsem strach, že by na ten termín mohl vyjít i transfer nebo nějaký ultrazvuk, tak jsem si řekla, že to ještě o měsíc odložíme a užijeme si pořádně svatbu. Tak se taky stalo. V listopadu už jsem se s příchodem MS objednala 10. den cyklu do CARu na ultrazvuk.
Trochu sem tušila, že to bude brzy. Ale říkala jsem si, že raději se ukážu dřív než propásnout ovulaci. Brzy samozřejmě bylo a na UTZ nebyla ani nic moc sliznice, ani žádný vetší folikul, objednali mě tedy za 3 dny znovu. 13. den jsem opět naklusala, ale pořád nález nebyl ideální, tak že to zkusíme za další 3 dny naposled a případně stopka. 16. den se samozřejmě zázrak nekonal a pokus o nativní cyklus skončil konstatováním, že se jedná o anovulační cyklus, není dominantní folikul. Takže to zkusíme další měsíc znovu. Jenomže to byl prosinec a Vánoce, ultrazvuk by mi sice vyšel před svátky, ale případný KET vycházel v době mezi Vánocemi a to byla embryologie zavřená, prej údržba strojů…i přes to jsem se ale na ultrazvuk objednala, tentokrát až na 13. den, ať vím, jestli v lednu znovu zkoušet nativ, nebo to nemá cenu.
Samozřejmě tento cyklus vypadal o dost nadějněji a vypadalo to, že by KET proběhnout mohl, jen kdyby nebyly ty svátky….no nic, tak v lednu na shledanou a zkusíme to tedy ještě jednou v nativu. Přišel nový rok, nový cyklus, opět objednání na ultrazvuk. Ale jako naschvál to zase nevypadalo moc dobře. Objednali mě tedy znovu ještě za týden, že třeba nějaký folikul doroste…nedorostl. Po týdnu žádná velká změna, ale ještě mě pro jistotu objednali na kontrolu za další 2 nebo 3 dny. Už jsem byla smířená, že i tento cyklus bude opět anovulační a že teda další už nebudeme zkoušet v nativu, ale ve stimulovaném cyklu.
Jenomže jsem pořád kojila. Měla jsem tedy cca 14 dní na to kojení ukončit. Jenže mě překvapila paní doktorka a nasadila hned po konstatování anovulačního cyklu na týden Utrogestan, že prej aby přišla menstruace. To byl pro mě šok. Myslela jsem, že na ukončení kojení budu mít těch 14 dní a že postupně to nějak omezíme, až to utnu úplně. Nechtěla jsem přestat kojit tak najednou, tak jsem se rozhodla, že když minule MS přišla v anovulačním cyklu úplně přesně, přijde i teď a Utrogestan jsem teda nebrala. Postupně jsem ukončila kojení a čekala jsem, kdy dorazí menstruace. Ale ta nedorazila, nedorazila ani po 35 dnech, což je občas u mě dost běžná délka cyklu.
Nedorazila ani po 40, 45 ani 50 dnech…to už jsem byla naštvaná sama na sebe a říkala jsem si, že jsem si ten Utrogestan měla dát. V hlavě mě napadlo, jestli nemůžu být těhotná, a že si raději před dovolenou na lyžích udělám test. Co kdyby náhodou. Těhotná jsem nebyla, zázrak se nekonal. Odjeli jsme tedy aspoň na hory a já si po 2 letech zajezdila na snowboardu a snažila se to brát pozitivně, že prostě to tak asi zase má být. Nakonec cyklus trval asi 55 dní a když jsem konečně začala krvácet, začala jsem i s užíváním hormonů.
První dny užívání estrofenu byly docela výživné, nevím, jestli mi to celkově nesedlo, ale bylo mi divně od žaludku a byla jsem dost unavená. Říkala jsem si, že jestli to tak bude celou dobu, tak to bude docela záhul, naštěstí nevolnosti trvaly jen den až dva. 13. den jsem přišla na ultrazvukovou kontrolu. Sliznice byla krásná, vaječníky klidné, takže se za týden naplánoval KET. Po více než 2 letech jsem se potkala u transferu opět s doktorem, který nás má na starosti. KET proběhl hladce a já odcházela domů s malým embryjkem v břiše. Po rozmražení bylo pořád nejlepší kvality, takže jsem doufala, že to klapne stejně jako po ET napoprvé. S dítětem doma jsem naštěstí neměla čas na předčasné testování, takže jsem test udělala až 13. den večer, ať vím před výsledky krve, co v telefonu čekat.
Bohužel na testu bylo bílo. Věděla jsem, že to nevyšlo, i když chtěli pro jistotu před vysazením i výsledky z krve, ale u prvního těhotenství jsem měla čárku na testu od 8. dne. Výsledek krve to jen potvrdil, takže jsem mohla vysadit hormony a čekat na MS. Snažila jsem se to brát sportovně a i když jsem si říkala, že by to byla velká náhoda, kdyby i první KET vyšel napoprvé, pořád jsem byla zklamaná, že to nevyšlo a večer jsem to obrečela. Píšu doktorovi, jestli další cyklus můžeme zkusit další pokus. Souhlasí a posílá e-mailem stimulační protokol. To už je duben a více než půl roku od doby kdy jsme se rozhodli, že bychom chtěli druhé miminko. V hlavě se opět začínají honit myšlenky, proč zrovna my, jak je to nespravedlivé, že my musíme vynaložit desítky tisíc, abychom mohli mít dítě a někomu to jde samo. Promítám, co všechno bychom mohli za ty peníze koupit do domu, který stavíme a jsem jen víc a víc naštvaná. Věřím a doufám, že nejsem jediná, koho napadají podobné myšlenky během IVF/KETu, protože co si budem povídat, není to prostě levná záležitost.
Snažím se uklidnit tím, že je lepší že se embryo neuchytilo, než kdyby se chytlo a později jsem potratila. Druhé uklidnění nacházím v tom, že stále máme dost embryjek zamražených a můžeme hned další měsíc na další transfer. S příchodem menstruace opět začínám užívat hormony a objednávám se na ultrazvuk. 11-12.den, který mám v protokolu napsaný vychází přesně na Velikonoce – neděli a pondělí, naštěstí to pro CAR není problém a nekoná se žádné posouvání. Objednají mě tedy na neděli s tím, že se může stát, že mi kontrolu posunou na pondělí, podle směn a kapacit, které budou mít. Nakonec kontrola proběhla v pondělí, sliznice i vaječníky v pohodě, takže plánování dalšího transferu. Transfer opět naplánovali za týden na 20DC.
Opět se potkávám s mým lékařem, se kterým se vídávám pouze u transferů, na ultrazvukových kontrolách na něj nemám štěstí :D. Uklidňuje mě, že tentokrát už to musí vyjít, že rozmražené embryo je krásné a té nejlepší kvality, že sice jsou i páry, kterým vyšel první ET i první KET, ale že nám určitě vyjde ten druhý KET. Transfer opět proběhnul bez komplikací a následovalo dalších 14 dní do testu. Tentokrát jsem udělala test už 12. den večer, doufala jsem, že napodruhé uvidím dvě čárky, ale opět nic. Opět sněhobílo, tak jsem šla na krev už 13.den, abych mohla vysadit prášky dřív a mohli se pustit do třetího transferu. Píšu tedy e-mail doktorovi, že to opět nevyšlo a jaký navrhuje postup, jestli zkusit ještě třetí transfer a kdyby ani ten nevyšel jestli neudělat nějaké další vyšetření. Odepisuje obratem, že by ještě posbíral síly do 3. transferu, že to musí být statisticky jen blbá náhoda, když první ET vyšel bez problému a že nepředpokládá problém s imunitou, krevním srážením, dutinou děložní atd. Ale kdyby náhodu to nevyšlo ani napotřetí, naplánujeme doplňující vyšetření…
Za pár dní přišla MS a šli jsme tedy do třetího kola. Opět 11DC kontrola a vše ukázkové. Jen tedy transfer naplánován až za týden a půl na den dětí. Sice jsme ten den měli plány, ale transfer je přednější. Nakonec se nám to vše podařilo skloubit a 1.6. jsem u sebe měla další embryjko. Test naplánován na 15.6. Jenže manžel měl 13 -14.6. nějakou firemní akci a chtěl před odjezdem vědět, jak to dopadlo, takže jsem tentokrát testovala už 11. den po transferu. Věděla jsem ale, že pokud to vyšlo, tak čárka bude pěkná (aspoň soudě podle minulého těhotenství). Sebrala jsem odvahu a poslední těhotenský test doma a šla jsem testovat. Během chvilky, co se test začal vybarvovat, na mě vykoukla i druhá čárka 🙂 Tak ono to přece jen napotřetí vyšlo a nebudu muset absolvovat další kolo vyšetření, proč to nejde.
Druhé těhotenství mi dávali mnohem víc zabrat, bývalo mi nevolno a do toho jedno akční dítě doma, ale zvládli jsme to. Termín porodu vycházel na 17.2., den před mými 30. narozeninami, všichni říkali, že si určitě počká a narodí se mi narozeninový dáreček. Já spíš čekala, že se narodí o něco dřív. I na kontrolách to tak vypadalo, ale nakonec si naše princezna počkala a narodila se na krásné datum 22.2. A tak jsme díky IVF mohli na svět přivítat dalšího drobečka 🙂
U ledu máme pořád další embyjka, tak uvidíme, jestli náš příběh bude ještě pokračovat, to je zatím neznámá i pro nás. Zatím máme dvě krásné a zdravé děti a jsme za to neskutečně vděční. Držím palce a posílám sílu všem, kteří na své vysněné dítko čekají. Snad pro vás náš příběh se šťastným koncem bude alespoň trochu povzbuzující a dodá vám sílu do dalších dní, pokusů, vyšetření a všeho, čím je potřeba při IVF projít.
Mersi123