První část příběhu najdete zde
Protože poplatky v soukromé gynekologické ordinaci byly již skoro 3 tisíce za vyšetření, změnila jsem gynekologa, tedy lépe řečeno gynekoložku. Nový gynekolog, pan doktor Ptáček, mi při ultrazvuku kromě myomů našel také cysty. Nic se neřešilo a byla jsem poslána domů s tím, že by měly samy prasknout. Mezitím jsem několikrát volala na gynekologii, že trpím nevolnostmi i bolestí i po MS – třeba 14 dní po MS mi stále nebylo dobře a bolelo mě břicho i záda. Šla jsem tedy znovu na kontrolu a žádala o řešení.
Před návštěvou lékaře jsem si sama na internetu našla články o onemocnění zvané „endometrióza„. I když mě dost děsilo, přišlo mi, že to odpovídá mým stavům. Zeptala jsem se pana doktora, jestli bych to onemocnění mohla mít. On, jako by se nic nedělo, mi řekl, že tam asi i nějaká ta endometrióza bude a že mi napíše žádanku a ať jdu na operaci.
S žádankou jsem tedy šla opět k Apolináři, kde mi řekli, že v mém případě operace není na místě. Poslali mě zpět domů s tím, že mám zkusit otěhotnět. Před odchodem jsem se zmínila o velkých bolestech, kterými trpím. Bylo mi sděleno, zda jsem někde vedena, že se s bolestí břicha léčím – a požadavek byl minimálně rok léčby na bolesti břicha, aby se tomuto problému začal někdo věnovat. Vedena jsem nikde nebyla, neboť jsem ani nevěděla o této možnosti.
Aby mi vystavili v nemocnici žádanku do IVF centra, byl opět požadavek uvedení „kolik roků se snažíte otěhotnět“ a pokud neřeknete víc jak 1 rok, nikdo Vám žádanku nevystaví. Řekla jsem tedy „snažíme se více než 1 rok“ a žádanku jsem dostala. To bylo vše, co mi k tomu v nemocnici sdělili a předali mě zpět do péče gynekologa. S tímto závěrem jsem nebyla spokojena a začala pátrat po více informacích a jiných doktorech. Nakonec na doporučení kamarádky jsem se dostala až do Úval k MUDr. Šmehilovi, kde mi pan doktor naslouchal a ihned poslal mě i manžela na veškerá možná vyšetření do Podolí s tím, že má kromě viditelných myomů a cyst na vaječnících (tzv. čokoládové cysty), podezření na endometriózu.
Dohodli jsme se, že dáme ještě čas přirozenému otěhotnění a pokud se tak do několika měsíců nestane, budeme uvažovat o operaci a již dále ji nebudeme odkládat. Na poslední kontrole mi pan doktor sdělil, že by již více nečekal a sjednal co nejdříve termín operace včetně zkušeného operatéra. Tentokrát jsem si řekla, že se nenechám odbýt a sama si vyberu toho, kdo mě bude operovat. Kontaktovala jsem tedy osobně prof. Máru, odborníka na myomy, který kdysi pomohl zachránit dělohu mojí mamince, kterou ji chtěli vzít celou, a odstranit myomy (pomocí embolizace, kterou jsem popsala výše).
Na ultrazvuku u něj v ordinaci se potvrdilo, že mám endometriózu. Možná ta mi právě poslední roky způsobovala neskutečné bolesti. Rovněž mi byly zkontrolovány ledviny, neboť jak říká pan doktor: „endometrióza je pomalý zabiják ledvin“. Z toho jsem moc radost neměla a upřímně řečeno, k tomuto tématu by bylo potřeba získat více informací – jak endometrióza působí na funkci ledvin, lze to nějakým způsobem ovlivnit? Jako akutní případ jsem na operaci čekala přesně měsíc a dne 29.06.2022 mi byly vyoperovány myomy skrze děložní čípek (hysteroskopicky) – tedy zcela jinak, než tvrdila paní Dr. Hlinecká. Ta mi kdysi říkala, že je potřeba operaci provést skrze břicho laparoskopicky – a zbytek (cysty a ložiska endometriózy) byl odstraněn laparoskopicky.
Také jsem uvažovala nad tím, proč mě po první operaci – odstranění polypu – nikdo nebyl schopen zodpovědět moji otázku, zda se dal zároveň vyoperovat i myom a vlastně po operaci za mnou měla přijít paní doktorka, která, dle slov sestřičky, vysvětlí, co mi dělali. Nikdo nepřišel a nikdo na mé dotazy neodpověděl – prý už má paní doktorka po směně a šla domů. I z tohoto důvodu jsem tentokrát byla ráda, že jsem si operatéra vybrala sama, nechtěla jsem riskovat, že se stanu „obětí“ pokusu mladého doktora, který s endometriózou ani se špatně umístěnými myomy nemá zkušenosti.
Řekla jsem si, že v tomto případě chci pro sebe to nejlepší a chci přesně vědět, kdo bude operovat, co a jak to bude operovat. Vše mi bylo vysvětleno a pan doktor mě přišel pozdravit a uklidnit před samotnou operací. Takže jsem měla klid v duši, že mě bude opravdu operovat on. Protože jsem měla po operaci menší komplikace, navštívil mě ještě pan doktor osobně na oddělení, aby se ujistil, že jsem v pořádku. Přišlo mi to od tak vytíženého lékaře milé, zároveň mi nechal odebrat moč a po dobu 3 dnů také krev – zjistilo se, že mám zánět a byla mi nasazena antibiotika. Také se zjistilo, že mám volnou tekutinu v břiše a měli podezření na krvácení do břicha z toho důvodu, že mi bylo tak špatně. Druhý ultrazvuk však ukázal, že tekutiny nepřibývá a byla jsem objednána ještě na další kontrolní ultrazvuk.
Operace se vydařila dle očekávání – myom se podařilo odstranit celý, cysty na vaječnících také (jedna byla odstraněna a druhou museli nějak pomalu propíchat, aby nepoškodili vaječník, ložiska endometriózy, která prý byla hodě rozšířená také odstranili všechny).
Po operaci jsem měla neskutečné bolesti v břiše, při jakémkoli pohybu mi přišlo jako by se mi tam zpřeházely všechny orgány a taky jsem cítila, jak mě tlačí plyn v břiše a píchá v ramenou. Bolestí jsem několikrát omdlela, jednou na JIPce (druhý den po operaci, když jsme se měly jít umýt), poté i na normálním pokoji (3. a 4. den po operaci). V nemocnici jsem strávila celý týden a domů šla ve velkých bolestech, které však postupně odeznívaly a vše se zlepšovalo.
Pokračování příště…