První díl příběhu najdete zde
Na další konzultaci v CAR jsem dostala novou paní doktorku a ta mi řekla, že by to s mými vajíčky ještě jednou zkusila. Měla jsem tedy jeden cyklus volno a pak jsme zahájili minimální stimulaci. Bohužel to taky obnáší injekce, tentokrát ráno jen jednu. Od minula jsem už zapomněla, jak to bolí. Naštěstí jsem už neměla průjmy, „jen“ návaly horkosti a nespavost. Ale stejně jsem si říkala, že tohle už nechci nikdy znovu absolvovat. Na UZ to vypadalo podobně jako minule, asi 6 folikulů a pár menších. OPU proběhlo v klidu jako minule a už jsem se tolik nebála.
Odebrali mi 2 vajíčka, ale jen jedno bylo zralé. ET byl na manželovy narozeniny, krásná sliznice + krásné třídenní embryo. Tentokrát jsem chodila celou dobu do práce a bylo tam zrovna dost rušno, ale říkala jsem si, že když minule odpočinek nepomohl, tak to třeba vyjde takto. Testy po 10 dnech a po 12 dnech sněhobílé.
Krátce před tímto IVF cyklem oznámila moje blízká kamarádka, že v prosinci vysadila antikoncepci a v lednu otěhotněla. To jsem obrečela teda pořádně. Připadala jsem si tak hrozně neschopná. (Těžko se to vysvětluje, jak se člověk v takové chvíli cítí, prosím nemyslete si, že jsem sobecká.) Taky moje kolegyně z práce otěhotněla, ta pro změnu vysadila antikoncepci a doufala, že to ještě chvíli potrvá než otěhotní, protože se na to ještě necítila úplně připravená. A s těmhle holkama bych mohla vozit kočárek, kdybych byla taky těhotná.
Po tomto nepodařeném pokusu jsme se dohodli na imunologickém vyšetření. Objednací doba byla dost dlouhá a pak se ještě čekalo na výsledky. Opět jsem si představovala, že odhalí nějaký problém, ten potom vyřeší a já otěhotním. Ale nic, jsem prý zdravá. Na další schůzce v CAR jsem si nebyla moc jistá, co chci teda dál dělat. Paní doktorka mi ovšem řekla, že na darovaná vajíčka mám ještě dost času, že tam na věku nezáleží. A že mám ještě 3 pokusy na pojišťovnu (minimální stimulaci jsem si hradila sama) a škoda toho nevyužít. A na moje námitky, že mi při prvním IVF bylo špatně mi slíbila, že tentokrát mi špatně nebude.
Tak jsme začali s 3. IVF. Nafasovala jsem nové injekce (s naprosto šílenými doplatky), ale musím uznat, že špatně mi opravdu nebylo. Jen nafouklé břicho. Na UZ to opět vypadalo dobře, 8 folikulů a nějaké menší. Při OPU byl na sále strašně upovídaný anesteziolog, kdybych neležela v té strašné poloze s roztaženýma nohama, tak bych se i smála 😉 Po probuzení mi přišla paní doktorka říct, že odebrali 12 vajíček! Nemohla jsem tomu uvěřit a brečela jsem, až mi sestřička musela donést kapesník. Oplodnili 10 vajíček, do druhého dne vydrželo 8, do pátého dne 5. Jedno na ET a 4 do mrazáku.
Při ET říkala paní doktorka, že mu našla krásné místečko a že si určitě přijdu brzo i pro sourozence. Jako by bylo úplně jasné, že tentokrát to vyjde.
No tak uvidíme…
Veronika
Reklama
