Slunečnice
Rainbow babies neboli “duhové děti”, jsou pojmenovány podle duhy, která přichází na konci bouřky a přináší naději na jasnější zítřky. Jsou to děti, které přicházejí na svět po smutné události – po potratu, mrtvě narozeném miminku či miminku zemřelém po porodu.
Někdy se tak říká i dětem, které se narodí do tzv. duhové rodiny, tedy mají dvě maminky nebo dva tatínky. Jak ale přicházejí na svět potomci dvou maminek? Jaké možnosti mají v ČR stejnopohlavní páry toužící založit rodinu? Jednu takovou cestu za duhovým miminkem bych s Vámi ráda sdílela.
Děti jsem chtěla vždycky. Dokonce i v době, kdy jsem poznala, že svůj život chci strávit po boku milované ženy, nikoliv muže. Nepochybovala jsem, že až přijde vhodný okamžik, “nějak se to udělá”. Jaká bude realita, to jsem netušila.
Bylo mi 25, s partnerkou jsme už několik let tvořily pár a byly jsme finančně zajištěné, kdy jsme měly pocit, že ta správná chvíle přišla. Asi každá žena ví, co se začne dít v hlavě toho, kdo začne toužit po miminku 🙂 a ani u nás to nebylo jinak. Zatímco mé kamarádky už postupně jedna po druhé těhotněly a rodily, protože jim stačilo přestat užívat antikoncepci, my musely vyřešit poměrně složitou otázku – JAK NA TO?
Jednou z možností, kterou mi vlastně ještě donedávna podsouvali různí známí, je tzv. “zajít do baru”. Tato varianta v podobě náhodného sexu nebyla na pořadu dne nikdy. Druhou variantou bylo najít si “otce” svých dětí cíleně, tj. oslovit kamaráda nebo napsat si inzerát a najít si dárce pro “stříkačkovou metodu”.
Naší první volbou byl kamarád. Byl ze stejného města jako my a ochotný nás navštěvovat ve správně dny. Zakoupila jsem tedy velké balení stříkaček, které následně sloužily pro aplikaci spermií. Od prvního dne bylo mým hlavním úkolem hlídat ovulaci. Měřila jsem bazální teplotu každé ráno přibližně ve stejnou hodinu ihned po probuzení a tu jsem zakreslovala do grafu. Rovněž jsem si dělala ovulační testy. Jakmile se objevily dvě stejně silné čárky, znamenalo to návštěvu kamaráda. Den nebo dva dny poté bazální teplota vždy stoupla, a to přibližně o 0,5 stupně, čímž jsem si potvrdila, že ovulace již proběhla. V jednom cyklu se stalo, že jsme měli rodinnou oslavu, na které jsem vypila nějaký alkohol a druhý den ráno jsem naměřila bazální teplotu vyšší o více než 1,5 stupně. Lekla jsem se, že jsme prošvihly ovulaci, ale pochopitelně to byl vliv právě toho večerního alkoholu :-).
Vlastně si už ani nepamatuju, kolik pokusů s kamarádem tenkrát proběhlo, myslím, že maximálně 5. Bez úspěchu. Rovněž si už nepamatuju, proč jsme se rozhodly hledat dárce přes inzerát. V té době existovala stránka s názvem Lesbický koutek a mmj. zde byly inzeráty od mužů nabízejících své sperma lesbickým párům. Jaká byla jejich motivace, to se mi nikdy nepodařilo zjistit, ale vždy mi to přišlo zvláštní. Ještě zvláštnější pak byla komunikace s některými jejich autory. Pro jistotu jsem si pro tyto účely založila jinou emailovou adresu a dobře jsem udělala.
Některé komunikace končily zjištěním, že jejich nabídka je vlastně touha po sexu s lesbickým párem. Dva pánové byli bez jakékoliv nadsázky patrně psychicky narušení, přičemž jeden z nich mě pravidelně obtěžovat až do zrušení emailové adresy. Přesto jsme si dokázaly s partnerkou vybrat. Jednalo se o Luboše, který v minulosti daroval na klinice a doložil k tomuto i dokumentaci. Byl to zdravý a poměrně pohledný muž od Nymburka, který byl poměrně flexibilní a velmi ochotný, co se týče plánování našich setkání. Setkání probíhala vždy na “neutrální půdě” a stříkačku jsme si vozily domů (což pravděpodobně mělo i vliv na neúspěch).
Proč jsem našeho tehdejšího dárce popsala tak podrobně? Protože až později jsem se dozvěděla, že kromě potomků, kteří mohli přijít na svět díky dárcovství na klinice, má nejméně dalších 50 potvrzených potomků, které se díky němu narodili lesbickým párům. Je pravděpodobné, že v tom dál pokračuje. Teď už můžu říct NAŠTĚSTÍ, že jsme s ním nebyly úspěšné, ačkoliv pokusů proběhlo cca 8. U toho posledního jsem si řekla, že buďto to vyjde nebo půjdu ještě studovat a plán na založení rodiny se odloží. A tak se také stalo, vystudovala jsem jednu VOŠ a jednu VŠ, změnila jsem profesi a nyní, v mých 31ti letech se snažíme o miminko znovu. A tentokrát jsme to vzaly za úplně jiný konec! Co všechno je dnes jinak, to se dočtete v příštím díle. 🙂
P.S.: Co se “stříkačkové metody” týče, ráda bych upozornila na riziko spojené s používáním katetru a zaváděním spermií až do dělohy – POZOR, hrozí vám velmi nepříjemné záněty. Není to stejné jako inseminace na klinice, protože tam se aplikuje sperma pročištěné.