Tento příběh jsem napsala proto, že na netu se nenajde moc informací o takto vážném případu OHSS. Na druhou stranu se mi zdá, že statistika uvádí mnohem méně případů, než ve skutečnosti je.
Při prvním IVF jsem měla náběh na OHSS, proto se okamžitě mrazila embrya a ukončovací injekce byla Decapeptyl. Ta má minimalizovat případný OHSS. Měla jsem 20 folikulů, z toho 15 vajíček. V den odběru mi bylo okamžitě po výkonu velice zle. Takové velice silné menstruační bolesti. Další den začala bolest nadmutí a píchání v břiše. Třetí den po výkonu bylo břicho nepřirozeně veliké a nepříjemný pocit. Další den mi bylo už lépe a pátý den jsem dostala MS. Ten den už jsem byla naprosto v pořádku a začala zase fungovat.
U druhého IVF jsem se bála výkonu, nikoliv OHSS. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych to mohla mít horší. Jako ukončovací injekci jsem tentokrát dostala Ovitrelle. Měla jsem 18 folikulů a 16 vajíček. V den výkonu mě opět bolelo břicho, ale po analgetikách jsem se cítila dobře. Odpoledne jsem šla domu úplně v pořádku a byla jsem nadšená. Výkon byl tentokrát v pořádku. Vůbec si ho nepamatuju, i když byla jen analgosedace. Od tohoto dne jsem brala Dostinex na zmírnění případného OHSS.
Po OPU…
Bohužel první noc po odběru byla šílená. Střídala se mi zimnice a návaly horka. Motání hlavy až na omdlení. Měla jsem zvýšenou teplotu a průjem. Ráno jsem měla už břicho jak balón, ale pořád jsem si říkala, že to bude ok. Píchání pod žebry šílené. Samozřejmě pití vody a bílkoviny jsem dodržovala už při stimulaci. Kontaktovala jsem CAR s tím, že mi bylo řečeno, že dokud můžu dobře dýchat a chodím čůrat, tak se mnou nic bohužel neudělají. Další den se mi břicho ještě zvětšilo. První dva dny jsem měla trošku problém s čůráním, ale ne nějak zvlášť velký. Třetí den jsem to už nevydržela a jela jsem na kontrolu.
Udělali mi krevní testy a dostala jsem Fraxiparine a Essenciale forte. Údajně krev vypadala docela ok a Dr. si myslela, že to zvládnu doma. Jen by byla ještě doporučena jaterní dieta. Další, čtvrtý, den byl už úplně nesnesitelný. Motala se mi hlava, občas jsem se klepala a břicho pnulo šíleně. Nejhorší to bylo pod žebry v oblasti žaludku. Můj pas byl minulostí. Začala jsem se měřit a už jsem měla 85 cm přes břicho. Mám hubenou postavu, takže změna byla znát. Telefonická konzultace stejná, že to břicho se prostě může takto projevovat a v případě potíží s dýcháním jet na pohotovost. Vydržela jsem to, ale říkala si, že to je už asi hodně na hraně.
Hospitalizace
Váha se zvyšovala každý den o 1 kg. Pátý den jsem už doslova sotva lezla. Jedla jsem jen bílkoviny, abych měla je pokryté, ale nic víc jsem do sebe nedostala. Šestý den jsem už nevylezla z domu. Jeli jsme na pohotovost a rovnou mě přijali k hospitalizaci. Akutní případ, tekutina všude v břiše, 11 cm oba vaječníky. Dali mi kapačky a musela jsem měřit také výdej tekutin. Od třetího dne jsem čůrala v pohodě, takže je překvapilo, že mám výdej větší než příjem a usoudili, že to nejhorší jsem si odtrpěla doma. I tak jsem tento den přibrala 3 kg na váze.
Sedmý den byl nejhorší. Břicho mi ztvrdlo a já jsem chodila jen v předklonu. Objem přes břicho se zvětšil na 89 cm a váha se ještě trochu zvýšila. Vylézt jen na WC z postele pár metrů bylo opravdu utrpení. V nemocnici mi dávali pouze kapačky. Na vizitě jsem si řekla o odčerpání tekutiny z břicha a bylo mi řečeno, že se to dělá jen akutním případům, jelikož odsátí přes břicho je riskantní, aby nenapíchli střevo. Na další den jsem zhubla 1 cm přes břicho a asi 100 g míň na váze bylo, takže po odběrech krve, které byly lepší, mě pustili domu. Domu se mi vůbec v tomto stavu nechtělo. Dr. mi řekla, že takto se budu dávat dohromady několik týdnů.
Pomohli až v CAR…
Po této informaci jsem se psych. zhroutila. Zabalila jsem se a odešla z oddělení. O patro výš v nemocnici byl můj CAR. Tak jsem tam šla, abych se zeptala, zda mi můžou pomoci. Dr. mě vzal okamžitě a řekl, že mi orgány v těle doslova plavou a odsaje 2 litry tekutiny. Šla jsem okamžitě na sál, kde mi cca za hodinu odsáli přesně tolik, kolik Dr. řekl. Ten pocit, kdy mi odsáli první půl litr a já se mohla pořádně nadechnout, byl neskutečný! Byla jsem strašně vděčná! Nakonec odsátí bylo provedeno přes pochvu spodem. Zákrok byl bez analgetik. Po odsátí jsem ihned měla o 2 kg méně a 4 cm přes břicho dolů. Každý den bylo lépe a klesala váha i centimetry.
Čtrnáctý den po OPU jsem dostala velice silnou menstruaci a bříško bylo ještě trošku zvětšené, ale váha už byla téměř stejná. Vaječníky v tu dobu byly 6 cm velké. Velikost se srovnala až po dalším cyklu.