Předchozí díl si přečtěte zde
Ten den, který kompletně změnil můj život nastal. Lehce nervózní vstupuji do ordinace paní doktorky. V ruce svírám předešlé výsledky vyšetření a říkám si: „To je dobrý štos papírů, za to by se nestyděl kdejaký důchodce“. „Dobrý den, paní XY, co Vás ke mně přivádí“, zeptá se mě. Spustím svůj příběh, krátce a co nejvíc konkrétně popisuji, co mě trápí, s čím se léčím a čím jsme si jako pár prošli. To naslouchání a zájem z její strany mě uklidňuje. Vidím, že se konečně někdo zajímá o náš problém. Konečně si nepřipadám jako paranoidní hypochondr, který si stěžuje na bolístky a psychické trápení v každém prodělaném PMS. Paní doktorka začne: „Paní XY, přijde Vám normální PMS, které proděláváte? Mimochodem i mimoděložní těhotenství může být produktem zvýšené imunitní činnosti, uděláme testy na NK buňky akorát to bude lehce složitější“. Koukám na ní jak telátko na nová vrata. Vždyť já už na imunitním vyšetření byla, že by se na něco zapomnělo? Zjišťuji, že ne. Nezapomnělo.
Člověk nechce hanit lékařskou práci, právě naopak. Toto povolání je mi hodně blízké, nicméně. Je mnoho povolaných, málo vyvolených. Každý si to může vysvětlit po svém. Malíčková mě posílá na krevní testy, ty po dvou týdnech čekání vykazují zvýšenou hladinu NK buněk. Při další návštěvě mi vysvětluje, oč vlastně jde. NK buňky, neboli natural killer cells, jsou přirození zabíječi všeho, co napadne tělo. Je to vlastně první linie obrany v těle. Velmi zjednodušeně řečeno (více o NK buňkách zde – pozn. redakce). Bohužel, když se tyto buňky zblázní, jak to bylo v mém případě, napadají i embryo. Proč se tomu tak děje? Část buněk je sice moje, nicméně druhá sada jaksi ne. Ta je mého muže a to znamená jen jedno, vetřelec. Imunita všechno toto vyhodnotí a zaútočí, nehledě na to, že půl embrya je tvořena mými buňkami. Zahubí, zničí.
Chytám se za hlavu a jaksi nerozumím, jak je možné, že se na to nepřišlo v roce 2017. Vždyť mi dělali všechna možná vyšetření?! Paní doktorka říká: „No, toto Vám nedělali, je to dost důležité a s Vaší diagnózou Crohnovy nemoci se divím, že to nikdo nedělal, máte na to nárok. Ještě vás doporučím na vyšetření NK buněk z dělohy, ale to se dělá v Plzni, u nás nikoliv“. Má brada pomyslně padla na zem. To znamená jediné, znova se potýkat s osobou jménem Ulčová – Gallová. Žádanku u ní mačkám vzteky, přes zuby cedím do telefonu: „Dobrý den, jsem ta a ta, mám žádanku od MUDr. Malíčkové na to a ono vyšetření“. Okamžitě souhlasím s nejbližším termínem a s mužem se o sjednaném datumu dostavuji k profesorce.
Ta mě posílá do plzeňské nemocnice za doktorem a ten se mě s úsměvem ujímá. Člověk se cítí zase o kus líp a blíž k vytouženému dítěti. Biopsie z dělohy se dělá pod plnou narkózou, ale trvá to pouze 15 minut. Probouzím se parádně odpočatá a plná očekávání. Sympatický pan doktor mi říká, že vzali kousek děložní sliznice, poučuje mě o lehkém zásahu do cyklu. Ale že se to srovná, výsledky mám očekávat zhruba za měsíc, vše mi vysvětlí profesorka Ulčová. Okamžitě se k ní objednávám. Čas utíká a máme tu den D. Cesta z Brna utíká hrozně pomalu, ale co by nespravil můj milovaný McDonald’s :). Kdyby to tak viděl gastroenterolog, tak mě požene bičem.
Usedám do křesla k paní profesorce. Ta vezme do ruky výsledky a řekne: „No jo, máte vysoké hodnoty NK buněk, zejména CD56 a ..“ . Moje hlava, mysl už víc neunese. Ptám se sebe sama, jak je toto možné? Jak je do háje možné, že v roce 2017 se nic takové nedělalo. Proč mi ta stejná lékařka tehdá tvrdila, že bez problémů otěhotním a můj Crohn nemá nič společného s reprodukční imunitou. Proč mi teď tvrdí, že nemám šanci mít své děti, protože moje vajíčka jsou nekvalitní a děloha nereceptivní. Že navrhuje darovaná vajíčka, jinak dítě nikdy nebudu mít. Zarazím se. Hlavou mi bleskne „Moment, moment, moment. Nekvalitní vajíčka? Blbost, mám geneticky zdravá embrya, to je kravina. A kdy mi dělali test na receptivitu dělohy? Vždyť jsem nebyla ani ve správném dni, aby mi tento test mohli udělat. Nehledě na to, že test receptivity dělají převážně v reprodukčních centrech pod názvem ERA test. Dělá se v přesném dni, které Vám určí Váš lékař. Test stojí převážně 1000 euro, vzhledem k tomu, že se vzorky z děložní sliznice posílají do zahraničí.
Takže si dám rychle dvě a dvě dohromady a okamžitě skáču MUDr. do řeči: „Paní doktorko, omlouvám se, ale jak je teda možné, že mám vždy geneticky zdravá embrya? A dále jsem se chtěla zeptat, jak by moje děloha přijmula embryo složené z kompletně cizích buněk a ne složené z mého vajíčka (čili mých buněk) a partnerových spermií?“ Logické otázky smete ze stolu, neodpovídá a dává mi stručnou zprávu do ruky, kde je napsané : „Vysoká hodnota NK buněk, doporučujeme léčbu imunoglobuliny, dále doporučuji darovaná vajíčka vzhledem k nízké kvalitě a nereceptivitě dělohy která je pokryta…“ Radši jsem to ani nedočetla. Jelikož jsem v čekací době na výsledky byla v kontaktu s holkama, které byly v péči paní doktorky, tak vím, že řada vypisuje většině adopční papíry nebo aspoň doporučuje darovaná vajíčka. Hlavu jsem si z toho teda nedělala.
Za pár dní sedím u MUDr. Malíčkové, ta si zprávu pozorně přečtěte. Nasazuje léky a zbytek zprávy nekomentuje. Za to můj doktor v CAR se parádně pobavil 🙂 prostě, málem spadl smíchy ze židle. Malíčková nasazuje léky, které mám brát okamžitě a zatím neřešit žádný KET. Celá léčba trvá zhruba měsíc a půl, dostavuji se opět do ordinace paní doktorky, která mi udělá kontrolní odběr. Výsledek? Víc než skvělé, téměř po dvou měsících máme zelenou na KET. Každý kdo si prošel KETem ví, jaké je to čekání na výsledek dlouhé. TEST POZITIVNÍ, NEUVĚŘITELNÉ. Bohužel, radost opět trvala pouze pár dní. Opět biochemické. Ohlašuji teda smutnou zprávu paní doktorce, která při všech starostech s jinými pacienty, má pro mě pochopení a utěšuje mě. Nasazuje léčbu intralipidy. Táto léčba se skládá z infuzí, které Vám kapou zhruba 90 minut. 2 před KET, další po KET.
Pozitivní výsledek i po tomto transferu ale nenastal. Zkoušíme léčbu kortikoidy ale ani to nezabírá. Já zoufalá a doktorka v koncích mi oznamuje, že jediné, co mi může navrhnout je léčba ve Španělsku. Trošku jsem se pousmála, protože to stejné mi napsala i moje kamarádka, která danou léčbu absolvovala a po hodně ET a KET otěhotněla. Muži teda velmi opatrně sděluji, co bych chtěla podstoupit a kolik nás to bude stát. V duchu se určitě křižuje, ale souhlasí. Protože potomka chce stejně a možná i víc než já. Plánuji teda cestu do Španělska, komunikuji s lékařkou z centra, ve kterém by nám danou léčbu měli udělat. Mezitím si stihnu střihnout ještě lázně. Vracím se odpočatá a ready.
Když už bylo vše nastavené a víceméně připravené. Udeřil COVID. Plány se hroutí a spolu s nimi i já. Vidina dítěte v nedohlednu. Padám na kolena, hlavu v dlaních a pocitem zoufalství pláču, že se vše otočilo proti mně. Ptám se, proč nám to Bůh dělá tak složité? Čím vším si máme ještě projít? Nebylo toho už náhodou dost? Plánujeme vše několik měsíců a teď toto? Na vše jsem chtěla zapomenout. Na touhu mít děti, vidět je růst, jak se vdává nebo žení. Prostě jsem si řekla, že se to nikdy nestane.
Začali jsme teda bourat koupelnu. Když máš COVID, nikam se nedá vycestovat. Prostě rozbiješ klidně, rozbij vlastní barák. Beru bourací kladivo do ruky a kachličky lítají jedna radost. Tahám bedny plné suti a jiného bordelu. Bohužel to není úplně optimální pro moje astma. Tak jsme se na chvíli přestěhovali k švagrové. Pracuji jako manager na vyšší pozici, takže celé dny nic jiného nedělám, než vysedávám na telefonu a snažím se urovnat průšvihy svých podřízených nebo sklízíme právě jejich úspěchy.
Nějak jsem si nevšimla, že se mi opozdila menstruace. Neřeším, to už jsme tu měli Xkrát. Vracíme se domů, oslavujeme moje narozeniny. Pořád se nic nedostavilo. Nahlodal mě pocit „co kdyby“. Další ráno ale zapomínám, že si mám udělat test. Takže vesele skočím na záchod, pak se najím, napiju, přihlásím se na kompl a pracuji. Je půl 11 a můj muž odchází do práce. Dá mi pusu, zavřou se dveře a až pak si vzpomenu, že jsem si chtěla udělat test. Říkám si, že stejně bude negativní. Po tom všem, co jsem vypila a vlastně, vypustila :D, udělám si test a čekám. Vlastně, nemusím ani čekat. Okamžitě se ukazuje druhá čárka a až pak kontrolní. Test držím v rukách, hledím na něj a jediné, co mě napadá je výraz „Do pr*ele“. Toto opakuji téměř hodinu a půl. Ruším všechny pracovní hovory.
Po šesti letech neúspěchů, slz, modlení. Po šesti letech, kde jsme si prošli 3 IVF, bezpočet IUI, silnou léčbu imunity, 4 operacemi, 3 lázeňskými pobyty. Po tolika letech, kdy při každém neúspěchu při mě stál můj muž a snažil se mě utěšit tím, že zařídil ty nejlepší dovolené v mém životě. Se nám povedlo přirozeně otěhotnět s jedním vejcovodem, šílenou imunitou a nervama na pochodu 🙂
Narodil se nám krásný syn Jakub, kterého milujeme víc než cokoliv na světě.
Lenka
POMOHL VÁM ČLÁNEK? POMOZTE I VY – PODPOŘTE NÁŠ WEB NA WWW.DONIO.CZ/DVECARKY NEBO SDÍLEJTE
Reklama
