Po šesti letech vztahu jsme měli pohádkovou svatbu a velkou chuť rozmnožit se. V té době jsem dokončila dlouhé vzdělávání zakončené atestací a nastoupila do nové práce. Měla jsem výčitky svědomí, že záhy budu muset novou práci přerušit kvůli brzkému těhotenství. Představovala jsem si rozhořčené obličeje svého zaměstnavatele a svých kolegů, až se dozví, že jsem tak brzy po nástupu do nové práce TĚHOTNÁ a svému muži jsem připomínala, že by bylo fajn, kdybych alespoň ještě ten jeden rok odpracovala, ať na to tolik netlačí. Ale jak praví jedno pořekadlo: „Chceš-li pobavit Boha, seznam ho se svými plány!“
Čas plynul a nová práce už dávno nebyla nová. Kolegyně, které nastoupily až po mně, si vesele těhotněly a ze mne se mezitím stával skalní zaměstnanec a doma naprostý šílenec ve smyslu počítání plodných dnů, ovulační testy a plánovaný sex, premenstruační syndrom, menstruace, pláč a zoufalství. Postupně se k tomu nabalila ještě očista těla, různé potravinové doplňky, vitamíny, akupunktura, rehabilitace pánevního dna dle Mojžíšové a opakované vyšetření na gynekologii s normálním nálezem.
Chvíli to tak nějak všechno dohromady fungovalo a až po určité době vypadl z tohoto sledu událostí plánovaný sex kvůli technickým problémům (chyběla erekce). Nejdřív jsem se na muže za to podvědomě velmi zlobila, protože já se tady snažím, cvičím, plánuju, jezdím na akupunkturu, docházím na rehabilitaci a on má jednu jedinou povinnost a není TOHO schopen! Nakonec zvítězil zdravý rozum nad emocemi, začali jsme to řešit konstruktivně a dojížděli do CAR.
Vstupní vyšetření dopadla dobře, spermiogram byl excelentní, podstoupili jsme asi čtyři inseminace, které byly vždy neúspěšné. Příčina naší neplodnosti nadále zůstávala nejasná. Za zmínku stojí, že v CAR opakovaně na USG zachytili v děložní dutině malinkatý útvar. Dokonce jsem na USG chodila kvůli tomu opakovaně, aby se zjistilo, jak se mění útvar s menstruačním cyklem. Ale neměnilo se to, bylo to tam stále. Tehdejší primář CARu nad tím nakonec mávl rukou, že to je možná malý polyp endometria a že takový nález je naprosto normální a běžný.
Dalším krokem bylo IVF. Celá metoda IVF pro mě byla natolik psychicky náročná, že si nyní detaily vlastně úplně nevybavuji. Vím pouze, že jsem měla odebráno přes dvacet oocytů, oplodněno jich bylo asi dvanáct, kvalita a životnost embryí se postupně velmi zhoršovala, což jsem psychicky velmi špatně nesla. V den transferu zbylo jen jedno jediné embryo (ovšem jedničkové kvality), které bylo zavedeno. HappyEnd se zatím nekonal, IVF dopadlo neúspěšně. Za půl roku jsme to zkusili znovu s jiným stimulačním protokolem. Tentokrát byly výsledky obdobné, životnost a kvalita embryí bohužel ještě o trochu horší. Bála jsem se, že v den transferu nebude co zavádět, úmrtnost embryí během kultivace byla vysoká. Nakonec bylo zavedeno jedno embryo kvality dvě až tři, zamrazit nešlo nic. HappyEnd se zatím nekonal.
Změnila jsem CAR. Nová lékařka v CARu si na USG opět všimla pidiútvaru v děloze a tehdy se narodila hypotéza naší neplodnosti, doktorka řekla: „Musíme se do dělohy podívat optikou (hysteroskopie). Může se jednat o malý výrůstek sliznice (polyp endometria). Tento polyp může ve vaší děloze fungovat jako nitroděložní tělísko a bránit početí, protože ho máte umístěný ve fundu dělohy, tam, kde oplodněné vajíčko normálně hnízdí. Pokud by se polyp potvrdil, odstraníme ho, je to malý ambulantní výkon, nemusíte se ničeho bát“. Jak řekla, tak se stalo. Hypotéza potvrzena. Odstraněn 7mm velký polyp. Následoval šestitýdenní pooperační režim, intimní abstinence nedodržena.
Byl čas dovolených a my s manželem prožili nádherný prodloužený víkend u Kralického Sněžníku a odvezli si nádherný dáreček. Za devět měsíců se nám narodil krásný zdravý chlapeček. HappyEnd se nakonec konal.
Katka
Reklama
