První část příběhu najdete zde
V šoku jsem opustila kliniku a s pláčem volala manželovi. Určitě to špatně dopadne a navíc já dvě nechci, co budeme dělat. Manžel plakal štěstím, jeho tajný sen se splnil. Na další kontrole se začal pomalu ale jistě hroutit jeho a pak už i můj sen. Plody jsou nějak nečekaně blízko sebe, asi jde o opravdu vzácný typ jednovaječných dvojčat. Hulvert mě raději poslal hned do péče doktora Hašlíka v Podolí s biamniálními monochoriálními dvojčaty. K panu Hašlíkovi jsem se dostala v 10tt. Už při prvním ultrazvuku zjistil, že Áčko má Prune Belly syndrom, který nebude slučitelný se životem. Bylo to v době těžké pandemie a já se marně snažila neplakat si do roušky.
Manžel se mnou do Podolí nesměl, protože nebyl dovolený doprovod na vyšetření. Ležela jsem na lehátku se sonem na břiše, slzy mi tekly pod roušku a mně se poprvé zhroutil svět. Co bude dál? Béčko vypadá v pořádku, budeme vás monitorovat a musíme čekat? Na co? Pokud se bude vše zdát v pořádku, uděláme v 16tt odběr plodové vody a zjistíme, jak na tom Béčko opravdu je. A co když se potvrdí problém i u Béčka? Tak budete muset porodit a k životu to nebude. Kdyby bylo Béčko v pořádku, tak Áčko chtěli nějakým způsobem eliminovat a dát Béčku plnou šanci.
Miminka měla navíc vstup pupečníků do placenty v jednom místě. Takže hrozilo, že by mohlo docházet i ke špatné cirkulaci krve a živin. Já to nezvládnu, vypadlo ze mě úplně nečekaně. Musíte být silná kvůli tomu druhému, které se zdá být v pořádku. Musíte to dát, opakoval mi Hašlík. Po šílených 14 dnech mě čekala další kontrola. Nebyl u toho pan doktor Hašlík, ale jiná doktorka. Ležela jsem tam už s pěkným bříškem a lékařka diktovala sestřičce spoustu věcí, kterým jsem absolutně nerozuměla.
Já to asi nezvládnu, špitla jsem. Nezvládnu čekat do 16tt. Nebudete muset, řekla lékařka. Ani to druhé není v pořádku. Nechápala jsem. Na obrovské obrazovce jsem viděla dvě krásná miminka, které na mě mávala ručičkama a slyšela jsem tlukot jejich srdíček. Jak je možné, že nejsou v pořádku? To je snad jen noční můra a já se musím probudit. Druhé dvojče mělo omfalokélu. Obě měly ještě nějaké další věci, ale popravdě už si to moc nepamatuji,. Vím jen, že jsem strašně plakala a do těch lékařských zpráv nemám ještě moc sílu se znovu podívat. Manžel opět nemohl být se mnou a přede mnou byly 3 hodiny čekání, vysvětlování, vyšetření a vyběhávání ukončení těhotenství. Posílali si mě v Podolí z jednoho patra do druhého. Musela jsem ještě v tu chvíli absolvovat pohovor s genetičkou, kde se mě ptali i na manželovo bratrance a vzdálené tety a já v tu chvíli jen chtěla utéct a někde se vyřvat ze své bolesti.
Bylo to v úterý a ve čtvrtek jsem měla jít na ukončení. Muselo se jednat rychle a stejně už nebylo na co čekat. Noc před nástupem na ukončení byla šílená. Celou jsme ji s manželem proplakali v objetí. Miminka ještě žila a já věděla, že další noc už budu usínat bez nich. Naposledy jsme hladili bříško a naposledy manžel zpíval našim prvním miminkům „do pěti do pěti musíme být u maminky v doupěti“. To jim totiž zpíval každý večer. Je to rok a půl a já tu teď sedím, píšu tyhle řádky a nemůžu zastavit proudy slz řinoucí se z mých očí. Nespala jsem tu noc snad ani minutu a loučila jsem se s miminky a omlouvala jsem se jim, že pro ně nemůžu nic udělat. Říkala jsem jim, že jsou první, že je milujeme a nikdy na ně nezapomeneme. V tu chvíli ještě žili, ale kus mého srdce umřel.
V Podolí v den zákroku běželo vše jak po drátkách. Když mě dovezli na operační sál, strašně jsem se klepala. Zimou a taky strachem. Anestezioložka si všimla, jak moc se mi klepou kolena a říká mi, abych se nebála. Stáhlo se mi hrdlo, oči zalily slzy a já špitla, že se šíleně bojím. To slyšel sanitář, který mě na sál přivezl, cizí pán okolo padesátky. Instinktivně mě pevně chytnul za ruku a držel, dokud jsem neusnula. Ještě mezitím přišel lékař, shodou okolností měl zrovna službu Hašlík. Pohladil mě po ruce, představil se, protože jsem ho v první chvíli nepoznala. Řekl mi, že ho to moc mrzí, ale že vše bude v pořádku a že zákrok provede nejšetrněji, jak umí.
Pokračování příště
Reklama
