Ahoj,
zkusím Vám sepsat svůj příběh, teď už věřím, že bude s pozitivním koncem…
Od roku 2012 čerstvě po maturitě, jsem si řekla, že chci miminko. Často jsem ale trpěla na cysty na vaječníku, nějak jsem to neřešila, lékařka jen doporučovala antikoncepci a tu jsem nechtěla. Byla jsem mladá – 20 let, ale k dětem kladný vztah od malička. Psal se rok 2015 a ortel zněl – máte zhoubný nádor na vaječníku v 1.stádiu. Šok, beznaděj, vše, ale dopadlo nad očekávání, proběhly 3 operace (odebrán jeden vaječník, vejcovod) a já byla čistá bez jakékoliv další léčby – malý zázrak.
Ještě ke konci roku 2015 jsem přirozeně otěhotněla, bohužel 9. týden missed. Každý mi říkal, buď v klidu pozitivní je, že otěhotnět umíš. Rok 2018 stále nic, tak jsem poprvé s bývalým partnerem navštívila IVF Clinic Olomouc, že zkusíme IUI. Zadařilo se hned, ale opět 7. týden missed. Trápila jsem se a chtěla využít všechny ty super rady: „jeďte na dovolenou, nemysli na to, vyměň práci, chlapa“ (k tomu nakonec došlo, ale později). Pak následovalo otěhotnění 2x přirozeně, ale bohužel biochemické těhotenství.
Píše se rok 2023, mám nového partnera. Jsem šťastná, ale miminko stále nepřichází. Rozhodli jsme se jít navštívit opět kliniku. Tam řekli – máte krásný folikul, pojďme do IUI a uvidíme – opět se zadařilo. Následoval UTZ, kde už ťukalo v 6 týdnu srdíčko, přijďte za 14 dní, pak Vás předáme vaši gynekoložce. Bohužel srdíčko za dalších 14 dní nebylo, opět se mi zhroutilo vše. Už jsem byla vyčerpaná, několik pokusů, naděje a pokaždé špatný konec, revizi mi udělali přímo na klinice IVF a poslali embryo na genetiku. Výsledek parciální mola, po které se nedoporučuje min. půl roku otěhotnět. I přes to jsem se rozhodla , že chci konečně už IVF, udělali jsme potřebná vyšetření – párová genetika, imunologie, znovu spermiogram – vše v pořádku…kde je sakra problém?
A tak následovala v únoru 2024 stimulace. Snášela jsem ji velmi dobře, podařilo se vytáhnout 14 vajíček (překvapivý počet na jeden vaječník), z toho 11 se oplodnilo a do 5. dne vydrželo 6, jedno mi vložili (ET) a dalších 5 poslali na genetiku. Dlouhé čekání 14 dnů, bohužel 10. den po ET krvácení jako MS, takže mi bylo jasné, že z toho nic není. Volala jsem na kliniku – vysaďte léky. mrzelo mě to. Vkládala jsem do toho velkou naději.
A další týden čekání na genetiku embryí – zvonil telefon: „Paní Nováková, Vaše 4 embrya jsou špičkové kvality, jedno s mozaikou, které v případě použití musíme probrat s genetikem.“
Děkuji, pocit štěstí aspoň v tomhle. Ale věděla jsem, že není vyhráno. Jen jsem ještě hodně četla, že ženám pomáhá hysteroskopie. Říkám, kousek od nás to dělají ambulantně, zeptala jsem se lékaře na klinice, co si o tom myslí. Říkal, že to zkusit můžeme a pak dle výsledku naplánujeme transfer. Šla jsem teda podstoupit ambulantní hysteroskopii – nebolelo to, odebraly se různé vzorky a vyčistili dělohu. Řekla jsme si – udělala jsem proto snad vše, co šlo. Přišly výsledky a všechno v pořádku.
Skvělé , nic transferu nebrání, KET probíhal v nativu 22.den, nekonečných 14 dní bez jakéhokoliv příznaku jsem žila ve strachu. Ale? Momentálně jsem 30. týden, stále bez příznaků, max. větší bříško, těhotenství ukázkové ,ač s rizikem preeklampsie. Strach je stále, pokaždé, co nás čeká kontrola, mám infarktový tlak. Tak poctivě měřím 2x denně i doma a mám tlak, jak má být, ale věřím, že vše bude, jak má a my se někdy kolem Vánoc nebo Nového roku dočkáme a po 12 letech snažení si pochováme v náručí našeho milovaného chlapečka.
Děkuji kdo si přečetl tento příběh… celkově tedy 5 těhotenství, porodů zatím 0.. Neztrácejte naději, držím všem palce..
Míša